Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Myslánka

8. května 2007 v 15:02 | Grencle |  Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít...
Dny ubíhaly překvapivě rychle a tak si jednoho večera Hermiona uvědomila, že už je v minulosti měsíc.
"Panebože!" zděsila se, když jí to došlo. Hermiona seděla ve společenské místnosti, která byla pohroužena do ospalého ticha, a tak teď, když se ozval výkřik, všechny pohledy se obrátily na jeho původce.
"Co se děje?" ptala se Hermiony zvědavě Lily , která seděla v křesle naproti ní.
"Jak jsem mohla zapomenout?!" vyčítala si Hermiona hlasitě a spěšně vyběhla z místnosti. Utíkala cestou, kterou znala nazpaměť do knihovny a cestou si v duchu nadávala. Jak jsem mohla zapomenout na ten úkol?! Jak jsem mohla být tak......nenacházela slov. ..tak nezodpovědná?!!
Jak utíkala, ani si nevšimla postavy v purpurovém plášti stojící uprostřed chodby.
"Pozor, slečno Grangerová!" varovala ji stojící postava. Hermiona právě včas vzhlédla a spěšně zabrzdila přímo před profesorem Brumbálem.
"Promiňte, moc se omlouvám," chrlila ze sebe udýchaně. Brumbál si jí zamyšleně prohlížel.
"Myslím, že je na čase zbrzdit tempo vašeho života, slečno Grangerová," prohlásil záhadně Brumbál a pokynul jí, aby ho následovala. "Pojďte za mnou do pracovny."
"Ale, já..." snažila se něco namítnout Hermiona, ale Brumbál ji neposlouchal. Tak Hermioně nezbývalo nic jiného než následovat Brumbála do jeho pracovny a doufat, že důvod proč ji tam zve je dost závažný.
"Citronový zákusek." řekl Brumbál bez pohledu na chrlič, který se okamžitě začal otáčet, jako by věděl, že ten, kdo vstupuje, je pan ředitel. Proč pořád citrón? Divila se Hermiona, když je chrlič zanesl až ke známým dveřím.
"Posaďte se," vyzval ji Brumbál, když došli do středu místnosti, k velkému pracovnímu stolu. Usedla do nabízeného křesla a trochu netrpělivě čekala, až jí ředitel sdělí, proč ji sem vlastně pozval.
"Nejspíš jste už zapomněla na pozvání Moudrého klobouku, kvůli vašim otázkám, co se týká čtyř Bradavických zakladatelů?" zeptal se Hermiony trochu káravě. Hermiona zahanbeně sklonila hlavu a zaměřila se na své červené ponožky. "Takže zapomněla, přesto jsem přesvědčen, že vás to stále zajímá." Konstatoval lehce pobaveně. Hermiona spěšně zvedla hlavu a horlivě přikývla.
Brumbál se zvedl ze svého pohodného křesla a vykročil směrem k mahagonové skříni. Chvíli se v ní přehraboval, sledován zvědavou Hermionou a potom se otočil a v ruce držel zvláštní misku pomalovanou starodávnými runami. Uvnitř misky se líně převalovala jakási bílá tekutina.
"Myslánka...."zašeptala Hermiona a Brumbál vážně přikývl.
.
"Pokud dovolíte, mohu vás vzít do velmi vzdálené minulosti. do dob, kdy ještě žili Godric Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru i Salazar Zmijozel. Pokud si budete přát, ocitneme se ve vzpomínkám jednoho z největších čarodějů, co kdy byl, Godrica Nebelvíra." Hermiona vzrušeně vstala a přešla k misce, kterou mezitím Brumbál položil na stůl. Profesor Brumbál ji chytil za ruku a potom se už společně propadali bílými vzpomínkami v myslánce.
Hermioniny chodidla konečně narazily na podlahu. Rozhlédla se, ale místnost ve které se ocitla nepoznávala.
"Kde to jsme?" zeptala se Hermiona vzrušeně Brumbála.
"V době slavného Godrica," odpověděl jí profesor Brumbál bez nejmenších problémů.
Hermiona se chtěla ještě na něco zeptat, když se dveře, které vedly z místnosti otevřely, a tak Hermiona mlčela a jen se dívala, co se bude dít.
Do místnosti vešel asi sedmnáctiletý mladík a nespokojeně se mračil. Měl medově zlaté vlasy a čokoládově hnědé oči a ať dělala Hermiona, co mohla nedokázala odtrhnout oči od jeho svalnaté postavy.
.
"Páni," vydechla a potom zčervenala, když spatřila zkoumavý pohled profesora Brumbála.
"Tohle je Godric Nebelvír," oznámil jí Brumbál. Jako bych to nevěděla sama. "Myslím, že je to ten typ muže, kterému vy ženy říkáte, přitažlivý." Ještě než se Hermiona stačila podivit nad slovy starého profesora se slyšela jak říká:
"Jo, teda je." Ještě jednou zrudla a potom už jen sledovala Godrica.
Nervózně popocházel pomístnosti.
"Už toho mám dost!" najednou vykřikl. "Už mám dost učit na škole, kde šéfuje ten starej zahořklej dědek!" Přešel k posteli, která se v místnosti zčistajasna objevila, vytáhl zpod ní meč a vložil si ho do koženého vaku, který našel také pod postelí. Potom přešel ke krbu, vhodil do ní špetku jakéhosi prášku a zakřičel:
"Roweno, Helgo, Salazare!"
O chvíli později už v krbu stáli všichni tři. Salazar Zmijozel vypadal tajemně a trochu zlověstně se svýma černýma očima, přes které mu padaly černé, vlnité vlasy. Rozlišit, která z dvou žen je která bylo snadné. Rowena z Havraspáru byla vznešená a z temně modrých očí jí svítila inteligence a její tmavě hnědé vlasy odrážely jemné světlo svící. Helgu byste si klidně mohli splést s kdejakou jinou ženou. Měla rezavé vlasy asi po ramena a na nose rozpustilé pihy. Člověk by mohl říct, že je to jen rozpustilé děvčátko, kdyby nespatřil její oči. Měla v nich ochotu pomáhat, lásku ke každému živému stvoření a cosi jako důvěřivost, ale tím si Hermiona nemohla být jistá.
"Co se stalo, Godricu?" zeptala se Rowena.
"Co se stalo?! Ty se ještě ptáš?!" rozčílil se Godric. Bylo to podivné, největší z mágů, jací kdy existovali a on se neuměl ovládat. "Náš ctihodný, neomylný, skvělý, dokonalý Merlin!!!! Co si o sobě vůbec myslí?!"
Všichni tři protočili oči v sloup. Tohle už slyšeli tolikrát!
"On si myslí, že je ctihodný, neomylný, skvělý a dokonalý Merlin," odvětil s klidem Salazar. "Godricu, ty děláš, jako bys toho nafoukaného dědka neznal! Uklidni se! Vždyť víš, že on je zastaralý a nikdy nebude naslouchat našim novodobým metodám výuky!"
"Merlin byl nafoukaný a zastaralý dědek?!" podivila se Hermiona. "Já myslela, že to byl ten, co vychovával krále Artuše!"
Profesor Brumbál se jen tajemně usmál.
"A proč myslíš, že nezůstal na Kamelotu?" odpověděl jí otázkou profesor. "Jakmile se Artuš stal králem, šikovně se před poddanými zmínil o tom, že se Merlin vypraví na další cestu. Merlin potom musel odejít a Artuš se radoval, že už má od "toho nafoukaného dědka" pokoj."
Byli přerušeni Godricem, který zrovna něco zakřičel.
"Odcházím!" zvolal Godric. "Už toho mám dost!"
Ostatní na něj zděšeně koukali.
"Tohles nemyslel vážně!" vykřikla Helga.
"Ale ano, myslel," zklidnil se Godric. "Už o tom přemýšlím delší dobu. Teď to zbývá jen jedna otázka. Jestli půjdu sám nebo jestli odejdete se mnou."
"Godricu," oslovil ho Salazar. "Kam bys šel? Jak by ses živil?"
"Mám nápad!" zakřičel znovu Godric. "Proč být závislý na Merlinovi a jeho blahovůli?!"
"Ty myslíš, jako vlastní školu?" zeptala se ho Rowena se zvláštními plamínky v očích.
"Přesně tak!" odpověděl jí Godric. "Jen si to představte! Mohli bychom učit, jak bychom chtěli a mohli bychom vyzkoušet naše metody! Byli bychom svými vlastními pány!"
Godric uměl být velmi přesvědčivý, a tak teď básnil o nové škole a všichni tři mu nadšeně naslouchali.
"Tak," dodal nakonec. "Půjdete se mnou?"
"Myslím, že pro dnešek jsme toho už viděli dost, slečno Grangerová," oznámil jí profesor Brumbál a vzápětí se znovu ocitli v jeho pracovně v Bradavicích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sseth Sseth | 13. května 2007 v 10:41 | Reagovat

pekná poviedka len tak ďalej

2 Jarwis Jarwis | Web | 13. května 2007 v 12:39 | Reagovat

musím souhlasit se Ssethem

3 Giner Giner | Web | 31. května 2007 v 14:11 | Reagovat

Skvělá povídka, chtělo by to pokračování:-)

4 Googi Googi | 1. června 2007 v 9:00 | Reagovat

JJ. Souhlasím s ostatníma...

5 moreen moreen | Web | 1. června 2007 v 20:42 | Reagovat

bezva povídka, jen by to chtělo novou kapitolku

6 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 2. června 2007 v 17:54 | Reagovat

moc pekna poviedka ale James, Sirius a ostany studovali okolo roku 1977

7 Grencle Grencle | Web | 3. června 2007 v 12:10 | Reagovat

kapitolka bude přidána až mi ji vrátí z betareadu...nebo myslíte, že ji sem mám dát bez toho?

8 Flammea Flammea | Web | 14. června 2007 v 18:33 | Reagovat

nářez.............. rychle další

9 jasmine jasmine | Web | 18. června 2007 v 15:49 | Reagovat

paráda, tak rychle další!!!

10 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 2. září 2007 v 19:02 | Reagovat

Parádní kapitolka! Hrozně se těším na pkráčko, je to skvělá povídka! =o)

11 Sherina Sherina | Web | 5. září 2007 v 12:50 | Reagovat

tvou stránku sem objevila teprve dnes a musím uznat že tahle povídka se mi moc líbí..a ráda bych si přečetla další kapitolu:) a vůbec mi nebude vadit že není obetovaná :) ...ikdyž po 2 měsících by už snad být mohla ne?

12 Leny Leny | 9. září 2007 v 18:05 | Reagovat

Jj taky moc prosím za další kapitolku :)

13 Terík Terík | 12. září 2007 v 20:01 | Reagovat

Skvělý. Hned du na další kapču!

14 Oli Oli | 30. října 2008 v 19:52 | Reagovat

Gren fakt se těšim na další kapitoly !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone