Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Zasvěcení

8. května 2007 v 19:19 | Grencle |  Bílá Bohyně
O sedm let a čtyři měsíce později
Sněžilo a na její bílý obličejík dopadala vločka za vločkou. Už byl večer a Hermiona ležela ve sněhu a nechala sebou prostupovat jeho ledovou sílu. Sílu, která jí dávala magii mocnější než magii kohokoli jiného. Ani Voldemort, ani Brumbál, ani Merlin nedokázali čerpat sílu ze sněhu. Jenom ona měla takovýto dar. Ona, Bílá Bohyně, dcera Bohyně Moudrosti a Boha Lásky teď ležela ve sněhu a tišila svůj smutek.
Byly Vánoce a ona cítila, že každou chvíli skončí její pobyt ve světě smrtelníků. Stýskalo se jí po domově mezi oblaky, ale zároveň nechtěla, aby tohle někdy skončilo. Líbilo se jí tady, poprvé za celé věky co žila měla přátele a nechtěla je ztratit. A navíc cítila, že její úkol ještě není dokončen.
"Slečno Grangerová!" ozval se jí nad hlavou přísný hlas profesora lektvarů. "Co to děláte?"
Hermiona se hned vzpřímila do sedu a vstala.
"Promiňte, pane profesore," řekla Hermiona, protože nevěděla, co jiného říct.
"Pojďte se mnou do kabinetu," přikázal jí zamračeně Snape. Otočil se a bez jediného slova kráčel směrem k Bradavickému hradu. S lhostejným pokrčením ramen ho Hermiona následovala.
Hermiona kráčela aniž by se sníh probořila a nebo se na něm utvořila jakékoli jiné znamení, že tudy kráčela lidská bytost. Sněhové vločky, které se zachytily na její neupravené hřívě v ní svítily jako hvězdy. Neslyšně sbíhala za Snapem schody do sklepení a v hlavě se jí honily myšlenky. To jsem teda zvědavá, co udělá. nebo Netopýr slizkej, ať si klidně odebírá body, já je potom stejně získám zpátky. Málem by si za svoje myšlenky dala facku. Takhle přece Bohyně nesmí přemýšlet! A proč by nemohla? ptala se sama sebe.
Konečně došli do kabinetu a Hermiona zaznamenala, že když se Snape ocitl na své vlastní půdě, je mnohem jistější. Hodil se do křesla u svého stolu a chvíli tam jen tak seděl a pásl se pohledem po svém království, až ho netrpělivé zaklepání Hermioniny nohy vrátilo zpět do reality.
"Posaďte se, slečno," požádal ji ledovým zasyčením. "Jestli se nemýlím, podala jste žádost o členství ve Fénixově Řádu."
Jen mlčky přikývla a sledovala, jak se bude celá věc vyvíjet dál.
"Jistě," pokračoval tiše Snape. "Mohl bych se vás zeptat, zda na svém rozhodnutí stále trváte, ale od toho jsou tu jiní." Hermiona na něj zmateně pohlédla.
Celý jejich rozhovor jí nedával smysl. Nechápala to. Nejdřív ji Snape viděl venku a nesrazil jí ani jeden bod, za cokoli, co by udělala nebo naopak neudělala. Potom ji přivedl do svého kabinetu, do svého "království" a ani jí nedal trest. Dále ji vybídl, aby se posadila!! To nebylo normální!
"Cože?" zeptala se Hermiona. Opravdu nic nechápala.
"Myslel jsem si, že jste chápavější, slečno!" neodpustil si sžíravou poznámku. "Za vaši neobvyklou tupost strhávám Nebelvíru deset bodů."
Aha, už se zase dostává do formy. Hned jsem si říkala, že asi není ve své kůži.
"Nicméně na vaši otázku odpoví jiní," pokračoval profesor a bylo vidět, že je mu líto, že nedostane další příležitost srazit jí další body. "Pojďte se mnou."
Hermiona vstala a následovala profesora Snapea ke krbu. Nečekala od něj žádné galantnosti, a tak ji vůbec nepřekvapilo, když vstoupil do krbu první a vykřikl:
"Grimauldovo náměstí 12!"
Ihned ho napodobila a vzápětí už stála ve starobylém vycíděném krbu domě rodu Blacků.
"Chudák, Krátura!" projevil se v ní SPOŽÚSovský sklon ochraňovat skřítky. Opravdu jí bylo toho domácího skřítka líto. Sirius se k němu nechoval hezky, protože mu příliš připomínal staré časy a Harry se k němu nechoval hezky, protože mu připomínal Siriuse. Snažila se na něj být milá, jako Bohyně s ním upřímně soucítila, věděla, že tohle je začarovaný kruh, ze kterého se Krátura lehko nevymotá. Tiše si povzdechla.
"Říkala jste něco, slečno Grangerová?" zeptal se jí Snape, který netrpělivě postával před krbem a čekal, až z něj laskavě vyjde.
"Nic," odpověděla rychle Hermiona a setřásla si z vlasů saze. "Mohl byste mi už prosím vás prozradit, proč tu vlastně jsem?"
Ale odpovědi se nedočkala, protože se z kuchyně vyřítila paní Weasleyová.
"Ach, Hermiono, drahoušku, jsem tak ráda, že tě vidím!" zašveholila paní Weasleyová. "Utíkej se nahoru slavnostně obléct, budeme oslavovat!"
"Ale co budeme oslavovat?" zeptala se paní Weasleyové zmateně. "A kde jsou vlastně Ron a Harry?" Vzpomněla si najednou. Byli to její nejlepší přátelé a ona by si teď nejradši nafackovala, že si na ně nevzpomněla dřív.
Paní Weasleyová na ni nezbedně mrkla a zašeptala:
"Všechno zjistíš, ale teď se běž slavnostně ustrojit."
Hermiona tedy pokrčila rameny a odešla nahoru. Musela si sama přiznat, že jí fakt, že se bude slavnostně oblékat vůbec nevadil. Jako Bohyně si vzápětí uštědřila políček, ale musela připustit, že slavnostní róby a vůbec slavnostní oblečení milovala.
Otevřela dveře a strnula údivem. Na posteli, kde dřív spávala ležely ty nejkrásnější šaty, jaké kdy viděla. Byly bílé, splývavé a na okrajích byly rozseté sněhové vločky. Oblékla si je a připadal si jako Bohyně, vzápětí si dala znovu facku. Vždyť ona byla Bohyně!!! Přistoupila k oknu a vyhlédla ven do večera. Ani vločka sněhu! To je trestuhodné! Jak to mohl Nejvyšší připustit? Luskla prsty a vzápětí se z oblohy snášely a padaly bělostné vločky sněhu.
Podívala se na sebe do zrcadla a nespokojeně se zamračila. Pokusila si uhladit svoje neposlušné vlasy, ale nepovedlo se jí to. Uchopila do ruky hřeben a pokusila se svoje kudrny zkrotit, ale bylo to k ničemu.
"Co jsem to za Bohyni?!" rozzlobila se na sebe Hermiona. Už podruhé za večer luskla prsty. Vlasy se jí urovnaly do slušivých loken, ve kterých drobné sněhové vločky vypadaly jako hvězdy.
Sešla dolů do kuchyně a doufala, že na ni nemuseli čekat. Vešla dovnitř a musela si zakrýt oči tím neočekávaným přívalem světla. Podél stěn kuchyně stály stoly za kterými seděly členové Řádu.
"Přistup, Hermiono," vyzval ji slavnostně. "Jsi tu, aby ses stala členkou tajné organizace nesoucí jméno Fénixův Řád." Hermiona koutkem oka spatřila Rona a Harryho, jak na ni ukazují vztyčené palce. "Stále trváš na svém rozhodnutí?"
"Ano," přisvědčila Hermiona. "Trvám na něm."
"Potom tě tedy prohlašuji za členku Fénixova Řádu," odpověděl Brumbál. "Teď přísahej a přísahu opakuj po mně. Já, Hermiona Grangerová se zavazuji službou Fénixovu Řádu. Věrně budu sloužit a plnit své úkoly v tom nejlepším přesvědčení. Dále se také zavazuji slibem mlčenlivosti, nevyzradím žádná tajemství ani důvěrné informace, které získám. Tak přísahám."
"Já, Hermiona Grangerová," začala Hermiona odříkávat přísahu a nad její hlavou se zjevil Fawkes a začal nad ní opisovat ohnivý kruh. " Se zavazuji službou Fénixovu Řádu. Věrně budu sloužit a plnit své úkoly v tom nejlepším přesvědčení." Fawkes opsal druhou ohnivou kružnici. "Dále se zavazuji slibem mlčenlivosti, nevyzradím žádná tajemství ani důvěrné informace, které získám." Třetí ohnivý kruh se vznášel nad její hlavou. "Tak přísahám." Kruhy klesaly na zem a Hermiona doufala, že se z toho žáru nerozehřeje.
Jakmile se ohnivé kruhy snesly k její hlavě změnily se v ledovou zář a Hermiona pocítila takovou sílu, jako nikdy předtím. Měla pocit, jakoby samou energií měla vybuchnout. Neovládla se a dala průchod své magii
Ze stropy se začaly hrnout sněhové vločky a zasypávaly Hermionu jako šťastné hvězdy. Všichni začali tleskat, zřejmě se domnívali, že je to součást Brumbálova programu. Jen samotný Brumbál se na ni díval zvláštním pronikavým pohledem. Mohla být Bohyně nebo ne, ale před tímhle člověkem cítila respekt a úctu.
Všichni propukli v neřízené veselí a nikdo si nevšiml, že Hermionu Brumbál odvedl do postranního pokoje.
"Mám pro vás úkol, slečno."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 malfoyse malfoyse | Web | 8. května 2007 v 21:54 | Reagovat

superr.rychlo pokráčko....:-))))

2 Lucky Lucky | 12. května 2007 v 7:32 | Reagovat

Wow. tak tahle povídka mě dostala, fakt super, už se těším na pokráčko

3 Siria Siria | Web | 12. května 2007 v 16:47 | Reagovat

No parádní, nádherný! Pokráčko, a to co nejdřív!

4 Terík Terík | 15. června 2007 v 19:07 | Reagovat

Je to fakt úžasná povídka!!!Super!

5 Grencle Grencle | Web | 15. června 2007 v 20:41 | Reagovat

moc děkuju všem co komentovali

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone