Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Vražda válečkem na maso

7. srpna 2007 v 21:05 | Grencle |  Bílá Bohyně
Jasmína jen zděšeně zalapala po dechu. Nad schody se vynořila blonďatá postava a pomalu, jakoby provinile začala scházet dolů. Dracovi Malfoyovi už nejspíš došlo, že ten rozhovor rozhodně nebyl pro jeho uši. V tváři byl ještě bledší než obvykle a pohled mu směřoval na Hermionu, která se cítila jako Etna těsně před vybuchnutím.

"Je to pravda?" zašeptala Jasmína, která byla v tu chvíli bledá jako stěna.
"Jo, myslíš, že bych ti lhala o takovéhle věci?" smutně se na ní usmála Hermiona. Ale úsměv jí na rtech ztuhl ve chvíli, kdy se podívala zpátky na Draca. "Sakra, Draco, co všechno jsi slyšel?" Zničeně se zhroutila zpátky do měkce vypolstrovaného křesla pod sebe, ze kterého se před chvilkou rozčileně zvedla.
Dosedl vedle holek a rozpačitě se Hermioně zahleděl do očí.
"Všechno," zašeptal a rychle uhnul pohledem, jakoby si myslel, že ho Hermiona tím svým zabije.
"No a je to v kelu!!" oznámila jim Hermiona hlasem, který zněl tak sarkasticky, že by se za to ani nejmenovaný profesor lektvarů nemusel stydět. "Až se dostanu tam nahoru, tak tam někomu pěkně vynadám!! Proč se mi pořád musí takhle komplikovat život? Jakoby nestačil Voldemort, Snape, Smrtijedi, moje schizofrenický já a tenhle pošahanej úkol od Brumbála!!"
"Počkej, Hermiono, co se stalo?" zeptala se jí Jasmína. "Nevím, proč by mělo vadit, že to Draco slyšel. A o jakém úkolu od Brumbála to mluvíš?"
Ty jsi dneska vážně nějaká pitomá, Hermiono! uslyšela ve své hlavě jistý neodbytný hlásek.
Já za to nemůžu, jednala jsem v afektu!! vymlouval se druhý hlásek.
Jo? Tak na tohle by ses mohla vymlouvat u soudu, kdybys zabila svýho manžela válečkem na maso, protože zapomněl vynést odpadkovej koš! ušklíbl se první hlásek. Ale ne když jsi to teď takhle pohnojila!!
Co to plácáš? Nedostalas náhodou tím válečkem na maso do hlavy ty? divil se druhý hlásek.
Radši zmlknu nebo z tohohle vznikne jenom divná parodie...
"Hermiono, vnímáš??" uslyšela Hermiona z dálky Dracův hlas.
"Jo," dostala ze sebe Hermiona. "Cos říkala?" Otočila se na Jasmínu, aby se nemusela dívat Dracovi do očí.
"Ptala jsem se," opakovala Jasmína tiše, jakoby se bála odpovědi. "Jaký úkol od Brumbála jsi měla na mysli?"
Klid, dýchej...šeptala si v duchu. Tohle zvládneš, jsi přece Bohyně, ne? Máš teď dvě možnosti, říct jim pravdu nebo si něco vymyslet.
Chvíli bylo ticho. Oba dva mlčeli a hleděli na ni v očekávání. Zavřela oči a znovu se zhluboka nadechla.
"Já...asi mě po tom co vám řeknu, bude nenávidět, ale budiž," zašeptala Hermiona tiše, ale i přesto se její slova nesla primusskou společenskou místností všemi směry.
Ještě pořád máš možnost změnit svoje rozhodnutí
"Dostala jsem od Brumbála úkol..."
Ještě pořád...
"...při zasvěcení do Fénixova řádu..."
...můžeš změnit....
"...abych..."
...svoje ...
"...vás dva dala dohromady."
Už ne.
Ticho. Jenom to jí bylo odpovědí. Dvě postavy v křeslech se ani nehnuly, jen dál čekaly na její vysvětlení.
"Profesor Brumbál mi to dal za úkol, protože doufal, že kdyby Harryho rod byl příbuzný s rodem Voldemortovy pravé ruky, dalo by to Harrymu výhody v boji..."
Nepříjemný skřípavý zvuk se rozlehl pokojem, když se Draco zvedl ze svého křesla. Hermiona vstala také, ale to co viděla v následující chvíli, jí vyrazilo dech. Byl to Dracův pohled. Byl plný zklamání, bolesti, nenávisti a opovržení.
"Tohle všechno, celé naše přátelství, ten ples, tohle VŠECHNO jsi dělala z nařízení Brumbála!!! Protože jste si mysleli, že by bylo dobré, kdyby Harryho rod byl příbuzný s rodem Voldemortovi pravé ruky!!" zasyčel na ni Draco. "Jak jsem si kdy mohl myslet, že bys byla jiná než ostatní?!! Jak jsem si jen mohl myslet, že nejsi šmejdská kamarádka Potetovaný hlavy a toho zrzavýho idiota?!!"
"Draco, to není..." snažila se Hermiona bránit.
"Tu scénu ve Velké Síni jste měli všichni připravenou, že jo?!! Celou dobu cos mi říkala, že se můžu změnit, že mě ostatní nebudou brát jako syna Smrtijeda, jsi to nemyslela vážně!! Špinavá mudlovská šmejdko!!" mluvil potichu, ale z jeho hlasu bylo slyšet tolik nenávisti, která Hermionu někde uvnitř bodala do srdce.
"Draco, to není..." vypravila ze sebe, ale to už se otočil a rychlým krokem mířil z místnosti.
"Počkej, Draco!" stihla za ním ještě křiknout, ale to už jí šedá zeď skryla pohled na Dracova záda.
Podlomila se jí kolena a Hermiona se zhroutila do křesla.
"Nenávidí mě a má proč," zašeptala sama sobě. Po tváři jí stékala osamělá slza. Otočila se na Jasmínu, která tam stále bez pohnutí seděla. "Asi mi teď nevěříš, Jasmíno, ale prosím tě, poslechni si všechno."
"Věřím ti," řekla Jasmína prostě.
"Nedokázala jsem udělat jediný krok, abych vás dva dala dohromady. Nedokázala, protože vždycky když jsem tebe a Draca viděla pohromadě, jsem měla pocit, že mě něco ničí," mluvila Hermiona a snažila se, aby se jí hlas netřásl. K první slze se připojila druhá a po ní i třetí...
Jasmína k ní beze slova přešla a objala ji. věděla, že to potřebuje.
"To bude dobré, Hermiono, já to chápu. Znám Brumbála už od dětství, on tohle dělal vždycky," šeptala jí Jasmína. "Je moc hodný a mocný kouzelník, ale právě proto mu nedochází, že do jistých věcí nemá pravomoc zasahovat."
"Jasmíno, ty se na mě nezlobíš?" zeptala se Hermiona své kamarádky skoro až úpěnlivým hláskem.
Ta se jen usmála.
"Nemůžu říct, že mě to nešokovalo, ale vím, žes to nemyslela špatně," uklidnila Hermionu.
"Hrozně to bolí, Jasmín," zašeptala Hermiona, když ji Jasmína znovu objala. "Hrozně bolí pomyšlení, že jsem ho zklamala. Hrozně bolí, když vím, že mě nenávidí. Proč?"
Jasmína přerušila jejich obětí. Přísně se na Hermionu podívala.
"Hermiono Grangerová, tak už si konečně přiznej věc, kterou o tobě vím už měsíce!" přikázala jí Jasmína. "Miluješ ho!!"
Hermiona se na ni překvapeně podívala.
"Miluju ho," zopakovala si sama pro sebe. Až jí samotnou překvapilo, jak moc bylo toto tvrzení pravdivé. "Miluju Draca Malfoye!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 malfoyse malfoyse | Web | 8. srpna 2007 v 9:22 | Reagovat

konečne som sa dočkala ďalšej kapitolky...:D..ako vždy super.

2 Daze Daze | Web | 8. srpna 2007 v 9:59 | Reagovat

Já mám asi halucinace... Další kapitola... Ale ne kvalita potvrzuje pravost. Nemusím se ani moc štípat:-)... Moc hezké, jako vždy

3 Sam Sam | 8. srpna 2007 v 12:02 | Reagovat

moc pěkná kapitola asi tak jako vždycky...už se těším na další..:D

4 Terík Terík | 5. září 2007 v 18:32 | Reagovat

Krása Gren. Tak sem se sem konečně dostala a je to super! 1*

5 Susan Susan | Web | 8. července 2010 v 8:34 | Reagovat

Tak tohle bylo krásné-tak dojemné...téměř jsem potřebovala kapesník na slzy. Jestli ten čaj co u toho piju bude slanej, je to jen tvoje vina :-)
Opradu, nejkrásnější pochopení Hermioniných ciuů jsem kdy četla-a že jsem těch povídek už četla dost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone