Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Motýlí křídla

13. září 2007 v 22:14 | Grencle |  Bílá Bohyně
moji drazí čtenáři!! za to, jak jste hojně komentovali předchozí kapitolu, vám tu přibyla další...snad se vám všem bude líbit a snad mi ji všichni (nebo alespoň většina z vás) okomentuje...

"Ona netepe!" Tahle slova zněla Dracovi v mysli, jako mantra. Mantra, pořád se opakující, aby tě mohla spasit, tolik to znamená, pro ty co v ní věří. Dracovi ale přinášela jenom stále rostoucí bolest.
Ona netepe!! jednou...
Netepe podruhé...
Ona netepe Ať to potřetí není pravda!!!!
"Ne!! Tohle ne!!" vykřikl Draco a vyskočil na nohy stejně jako Madame Pomfreyová předtím. Ale bradavická ošetřovatelka tam jen stála a zírala na dívku, která ležela před ní. "Madame!! Madame!!" Zatřásl s ní Draco a ona trhla hlavou.
"Hermiona potřebuje pomoc!! Tak jí, k sakru, pomozte!!"
To ošetřovatelku probralo. Ihned se vrhla k dívce bez tepu. Kolem Draca se najednou všechno jakoby zastavilo. Bylo to, jakoby stál uprostřed němého zrychleného filmu a s hloupým výrazem ve tváři se snažil zjistit, co dělají herci na plátně.
***
"Máme jí!! Máme jí!!" zavýskla radostně madame Pomfreyová a Draco začal zase normálně vnímat okolní svět. Prudce zamrkal a pohlédl na Jasmínu, která těžce oddychovala a ne čele se jí perlil pot, jak se snažila ošetřovatelce pomoci.
Poppy se k Jamíně vrhla radostně ji objala. Obě ženy teď stály nad lůžkem Hermiony, šťastně se objímaly a plakaly. Draco kolem nich prošel jako ve snách a několika kroky dosáhl postele, na které se teď Hermiona všemožně převalovala. Její roztomilé a nemotorné pohyby vykouzlily na tváři Dracovi něžný úsměv. Znovu dosedl na své původní místo vedle postele a chytil pacientku za ruku.
"Tohle už mi nikdy nedělej, Mio," zašeptal jí tiše a stále se usmíval. " Už to nikdy nedělej. Ani nevíš jak moc jsem se bál. Já - já - nevím co bych dělal kdyby..."
***
"Ale, ale!!" zašeptal Hermioně za zády ledový, vysoký hlas. "Kohopak to tu máme?!"
Hermiona se instinktivně otočila, ale nikdo tam nebyl. Párkrát očima prohledala místo za sebou, ale nikoho nespatřila. Vlastně nespatřila nic, jenom bílou hustou mlhu, která jí zahalovala všechno, co by mohlo být za posledním bodem v ní, kam dohlédla.
"Kdo jsi?!" vybojovala si Hermiona nakonec nadvládu nad svým hlasem.
Ledový smích následoval její slova a v té mystické krajině, kde se Hermiona ocitla se prohnal mrazivý proud vzduchu.
"Tak ty mně nepoznáváš?" zasmál se onen hlas a Hermioně se v týlu zježily vlasy. Hermiona se znovu rozhlédla, ale nic nespatřila. Dívala se ale znovu a znovu.
Mlha, mlha, mlha. Je to hustý, bílý...mlha. Zase mlha a mlha a mlha, nějakej škrpál, zase mlha...
Počkat, vraťte to zpět. Škrpál?! Zabodla pohled do černé, lesklé boty a pomalu od ní zvedala zrak. Nohavice, lem pláště, plášť, krk a...Ach můj bože!! Hermiona strnula zděšením.
"Ach ano, jsem to já," zasmál se ledově a zabodl do ní své rudé, hadí oči.
Hermiona polkla a nepřestala na něj upírat oči. Najednou jí hlavou proběhla téměř nesnesitelná bolest. A znovu! Tentokrát cítila, že bolest prochází i očima. Pokusila se odvrátit pohled od těch rudých štěrbin, ale nedokázala to. Ty oči držely její pohled jako magnet a žhavily jí skrz něj do hlavy své zlé a kruté jméno.
Lord Voldemort!!
Hermioně se z té bolesti zatočila hlava a pomalu se jí zatmívalo před očima. Ještě než upadla do bezvědomí, slyšela:
"Já si tě najdu, Bílá Bohyně, najdu a zničím!! A už tu nebude nikdo, kdo by se postavil Lordu Voldemortovi!!"
Ale já už nejsem Bohyně!! šeptala unaveně v duchu, když ztrácela vědomí.
***
"...víš, já nevím, jak bych to bez tebe zvládl," slyšela šeptat nějaký hlas u svého ucha. Pokusila se otevřít oči, ale její víčka byla příliš těžká. "Však víš, pořád nějaký ty primusský povinnosti, musel bych nato stačit všechno sám."
Hermiona se trochu natočila, aby lépe slyšela, co říká a potom jí to došlo.
Vždyť to je Draco?!
A kohos čekala? Santu Klause? Velkýho Padišáha? Indickýho Maharádžu? Ropnýho magnáta? Britskou královnu...
Ježíši zmlkni...taky jsem trochu doufala, že se tě zbavím, když...sevřelo se jí hrdlo, když si vzpomněla na to, co se stalo. Sebrala všechnu svou vůli, kterou měla, aby zapátrala ve své mysli v místech, kde dřív byla ukryta její ledová síla. Nenašla nic, jenom prázdnotu, zející prázdnou díru, která jí připomněla, co už nikdy mít nebude.
Jsi v pořádku? zeptal se jí starostlivě jeden z hlásků. Hermionu až překvapila ta upřímná starost, kterou slyšela z jeho hlasu. Ale stejná, možná i větší starost byla slyšet z hlasu, který šeptal do jejího ucha.
Hermiona se lehce zachvěla, když ji na tváři zalechtal jeho teplý dech. Připadalo jí směšné, že za tu dobu co byla "mimo provoz" skoro zapomněla, na ty motýlky v břiše, kteří ve chvíli kdy uslyšela jeho šepot, zamávali křídly.
"Potom by tu taky byl fakt, že bych musel být v místnosti sám," slyšela ho znovu šeptat. Zněl tak nějak jinak než ho znala. Trochu nervózně... "Ježíši, co to tady plácám?!" nervozně se uchechtl. "Pravda je, že tohle tady říkám jenom proto, abych oddálil tu chvíli, kdy tě budu chtít políbit." Sklonil se k ní trochu blíž a Hermiona ucítila pár neposedných pramínků jeho vlasů na tváři.
"Ale zároveň vím, že to neudělám, protože ty bys to tak nechtěla," zašeptal a Hermiona cítila, jak se znovu vzdaluje.
Tak to tedy ne!! zavřísklo její vnitřní já. Nemůže mi tu prostě říct, takovýhle věci a potom prostě nic neudělat!!
Silou vůle, kterou opravdu v tu chvíli nevěděla, kde vzala natáhla paži a chytila ho za kravatu.
"Nekecej, když nic nevíš!" zachrčela Hermiona trochu hruběji než měla v úmyslu, ale Dracovi to nevadilo. V tu chvíli mu to znělo jako ta nejkrásnější hudba na světě.
Sklonil se nad ni zpátky a se šťastným úsměvem sledoval, jak se jí zvedá hruď a jak se její lehce pootevřené rty chvějí. Hermiona znovu zatáhla za jeho kravatu a tím zredukovala mezeru mezi nimi. Jemně se jí dotkl svými rty a něžně se o ně otřel. A potom to přišlo, ten dokonalý, elektrizující okamžik, kdy se jejich rty setkaly ve vášnivém, nespoutaném a přece něžném polibku.
A motýlí hejno, které Hermiona vždy cítila v břiše, šťastně zatřepotalo křídly a vzneslo se, aby se připojilo k jejich rtům v tomhle čarovném okamžiku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hoj hoj | Web | 13. září 2007 v 22:15 | Reagovat

čuzz. zkoukni plosiiim muj web díky:-)

2 Elle Elle | 13. září 2007 v 22:29 | Reagovat

Krásné...Naprosto dokonalé...Jsem si to musela přečíst dvakrát...

3 lorean lorean | Web | 14. září 2007 v 6:38 | Reagovat

úžasné.... ;-)

4 Lily Lily | 14. září 2007 v 11:11 | Reagovat

jéééééé (lepší výraz jsem nenašla) hezounký..:)

5 Leny Leny | 14. září 2007 v 13:57 | Reagovat

Naprosto dokonalý... nemám slolv... strašně se těším na ty-víš-co ;-) :-)

6 Denisa Denisa | 14. září 2007 v 13:58 | Reagovat

úžasná :-)už se těším na další

7 Daze Daze | Web | 14. září 2007 v 13:58 | Reagovat

"Nekecej, když nic nevíš!" :-D u toho jsem se zasmála. Moc hezká kapitola.  Opravdu se ti povedla a už se těším na další:-)

8 malfoyse malfoyse | Web | 14. září 2007 v 14:19 | Reagovat

jééééé....som šťastná ako blcha, že sa konečne pobozkali!!!!!..:)...:D

9 Grencle Grencle | 14. září 2007 v 15:43 | Reagovat

jee lidičky..moc vám děkuju, ýe jste komentovali..bez toho by nebylo proo co psát...jsem ráda že se vám to líbilo a těším se na další komentáře

10 Carol Carol | 14. září 2007 v 17:59 | Reagovat

Ahojtě,  ten konec se mi mocinky líbil, jen z toho začátku mám trochu protichůdný pocity... přišlo mi, že chování madame Pomfreyové je kapku přehnané. Moc zmatené. Ale ten konec mi celkový dojem hodně zlepšil. A opravdu mě pobavila věta: "Nekecej, když nic nevíš!"... Moc se těším na pokráčko :)

11 Ewilan Ewilan | Web | 14. září 2007 v 19:31 | Reagovat

uaaaa!!! moe nej povidecka a slintam nedockavosti na pokracko! jako vzdy jsi to napsala uzasne a lehce jako pirko:-)) obdivuju tvuj styl psani!!!

naaaaaaaaaaaaaaaaaadhera

12 Grencle Grencle | Web | 14. září 2007 v 19:56 | Reagovat

juu děkuju moc za komentáře..moc mě to potěšilo a nakoplo k popadnutí  tužky, abych napsala dlaší kapču...no musím přiznat že sem tu tužku zase po chvíli odložila, protože mě nic nenapadlo...:-)) ale kapitola bude..tak brzo jaak ji napíšu...a když budete hodný dětišky a ještě mi sem hodíte pár komentů, tak snad tu další kapitolu dostanete

13 Terík Terík | 19. září 2007 v 19:37 | Reagovat

Je to absolutně svkvělý, božský, báječný, geniální...no prostě jako ty Gren! Co víc dodat. Tahle kapitola se mi hrozinky moc líbila...byla snad ze všech nejlepší a to jsou vždycky nááádherný. Jen tak dál a hodem další!!!

14 iway iway | 20. září 2007 v 15:44 | Reagovat

musim se přidat...taky se mi to líbí..

15 misha misha | E-mail | Web | 22. září 2007 v 22:24 | Reagovat

jezis to je ták kráásnýýý!!!jjá nemám slov......vubec nevim co ti mam rict ale snad jen ze to je upe bozi a krasne a bombasticke a a a proste suprové!!!!vsechny kapitoly sem precetla jednim dechem a sem rada ze sem narazila na dalsi uzasnou povidku.a tedka mala otazecka..................nechtela by sis zpratelit blogy?

16 silvinka silvinka | 26. září 2007 v 10:46 | Reagovat

pěknýýýý,už se těším na pokráčko

17 Oli Oli | 31. října 2008 v 11:40 | Reagovat

No hurá ! Čekala jsem na ten polibek a ono pořád nic .. až teď :D

18 Susan Susan | Web | 8. července 2010 v 9:44 | Reagovat

PARÁDNÍ.....co dodat? nic :-) prostě kouzelné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone