Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Sněhová vločka aneb Když se hledá pravda 2.část

2. září 2007 v 17:57 | Grencle |  Bílá Bohyně
tak a jsem tady s další kapitolou...tak si jí užijte a nezapomeňte mi k ní napsat komentář

Slunce na obloze se už pomalu přesunovalo k západu a od jejího setkání s Dracem v Síni uběhlo už pěkných pár hodin.
"Hermiono, Hermiono!!" Hermiona prudce zamrkala, aby se probudila ze své snivé nálady.
"Hmmm," otočila se Hermiona na svou kamarádku. Obě seděly na posteli v Hermionině primusském pokoji a debatovaly o všem možném.
"Panebože, Hermiono! Nemysli už na něj!" vyjela Jasmína na Hermionu. Hermiona věděla, že to není Jasmínina vina, že se cítí jako by ji přejeli tankem, kombajnem a ještě pro jistotu parním válcem.
"A co mám podle tebe dělat?! Vesele se zubit na každýho, protože to se očekává?!" zaječela Hermiona. Nevěděla, co to do ní vjelo, Jasmína byla přece na její straně, jako jediná byla na její straně. "A mimoto s tím Pánembohem je to všeobecná mýlka! Nevím, co lidi přimělo, aby si mysleli, že Bůh je jenom jeden, ale tak to rozhodně není. Kdybych tak jenom věděla, co dělat, kdybych si tak mohla promluvit s Nejvyšším!!"
Jasmína na ni zírala s otevřenými ústy a evidentně pochybovala o jejím zdravém a racionálním uvažování.
Měla by ses hlídat, zlato, upozornil ji jeden z "roztomilých hlásků" v její hlavě. Vím, že je to pro tebe těžký, ale ještě párkrát takhle vyjedeš na lidi a můžeš si rezervovat místo u Munga pro ty, co na tom nejsou s rozumem nejlíp.
"Hermiono, jsi v pořádku?" zašeptala jí Jasmína do ucha a starostlivě jí položila dlaň na rameno.
"Ano, v pořádku, promiň," povzdechla si Hermiona. "Nevím co to do mě vjelo, cos mi chtěla?"
Jasmína se na ni ještě jednou zkoumavě zahleděla, ale potom potřásla hlavou, jakoby si rovnala myšlenky a znovu promluvila:
"No, vlastně jsem ti chtěla říct, že bychom už se měly začít chystat na ten ples, protože je za pět minut šest a my tu pořád ještě sedíme a vypadáme jako zmoklý slepice."
Hermiona se na ni zkroušeně zašklebila.
"A nešlo by to nějak zařídit, že bych tam nešla?" Jasmína na ni přísně pohlédla.
"No si píš, že by to nešlo. Tohle je přece tvůj ples!! To tys ho připravovala, samozřejmě, že spolu s Dracem, ale nemyslíš, že by bylo divný, kdybys tam nepřišla?"
"Ale nebudeme tam celou dobu trvání, že ne?! Já si počkám jenom na zahajování, zdvořile zatleskám Brumbálovu projevu a potom půjdu," upozorňovala Hermiona. Uvědomovala si, že se chová jako malá, ale nechtěla si představit sama sebe, jak smutně sedí u jednoho z kulatých stolků a zírá na Draca a nějakou štíhlou tanečnici bez tváře, jak se smějí, on jí něco šeptá do ouška a potom pohrdavým pohledem šlehne směrem k ní.
"Samozřejmě! Chvilku tam pobudeme, zatancujeme si a potom zase půjdeme," uklidňovala ji Jasmína, která trochu tušila její panickou hrůzu.
"Tak se hezky pohodlně usaď, puso, musíme tě hezky namalovat, aby ses líbila Blaisíkovi," ušklíbla se ni Hermiona a s rádoby veselým výrazem ve tváři popadla do ruky hůlku a předlohu make-upů. "Jdeme na to."
***
Hermiona společně s Jasmínou vkročila do Velké Síně. Síň byla plná studentů a studentek v těch nejlepších šatech, které vlastnili. Všichni se spolu vesele bavili a ani si nevšimli, že se k nim právě připojily dvě poslední osoby, které se měly plesu zúčastnit.
Ovšem ten, kdo to zaregistroval byl Brumbál. Uchopil do ruky pohár a pokynul profesorce McGonnagallové, aby pozvedla malou zlatou lžičku a zacinkala jí na skleněný pohárek před ní. Celá Síň ztichla a otočila se směrem k bělovlasému kouzelníkovi.
"Ještě předtím než započne tento úžasný ples, který si pro nás připravili primuss s primusskou, dovolte mi říci pár slov," začal Brumbál se šťastným úsměvem na tváři. Ale Hermiona ho neposlouchala, jako omámená hleděla na opačný konec Velké Síně, kde stál zmijozelský princ a vedle něj Hermionina nejhorší představa. Štíhlá tanečnice v nádherných šatech, co však bylo na té celé věci nejhorší, bylo to, že už nebyla bez tváře. Právě naopak, tahle dívka tvář měla a pro Hermionu velmi známou.
"Jasmíno, Jasmíno," zašeptala a drcla do své společnice. Ta se k ní otočila s tázavým výrazem ve tváři. "On je tu s Levandulí!"
Jasmína se otočila směrem, kterým se Hermiona dívala a ušklíbla se.
"A to jsem si o něm myslela, že má vkus!" poznamenala se zakroucením hlavy. "Nic proti, ale Brownová není zrovna výhra v loterii."
"Ale ty to nechápeš!!" zakvílela Hermiona tiše. "Tahle holka mi celých šest let dělala ze života peklo!! Celejch šest let jsem s ní musela být na pokoji a poslouchat její kecy o tom, jaký maj podle ní kluci zadky!! Celejch šest let se mi vysmívala!! Proč sem šel zrovna s ní, když ví, jak moc jí nesnáším?!"
Na Jasmínině tváři se objevil vědoucný výraz.
"Potom je to teda jasný!!" zajásala Jasmína trochu hlasitěji. "Udělal to proto, abys žárlila, udělal to proto, abys věděla jak moc jsi mu ublížila. Přišel sem s Brownovou, protože tě má i přes ten hloupej dědův plán rád."
Hermiona povytáhla obočí skoro až do úrovně vlasů a chtěla něco namítnout, když ji vyrušila slova starého kouzelníka.
"A proto mi dovolte, abych poprosil primuse a jejich partnery, aby nastoupili k prvnímu tanci, který zahájí tento ples!"
Ozval se ohlušující potlesk a nikdo si neuvědomoval zjevný problém, který nastal. Hermiona se zděšeně podívala na Jasmínu, která se stejným výrazem ve tváři zírala na kouzelníka, kterému si jako jediná na světě dovolila říkat dědo.
Potlesk začal pomalu utichat a Hermiona vrhla pohled ke kouzelnému stropu, jakoby odtamtud mohla nějakého partnera přivolat.
Nejvyšší, co se to zase děje?! Prosím, jestli můžeš, zastav to!! prosila němě Vládce Bohů, i když věděla, že ji nevyslyší. Ale byla docela překvapena, když se jí v odpověď neozval ani jeden z jejích hlásků.
Ticho, které se najednou rozhostila v Síni, bylo neúnosné. Všichni tam jenom němě stáli a s tvářemi otočenými k primussce. V některých viděla odstín lítosti a soucitu a v jiných zase škodolibost a pohrdání. A Hermiona tam jen stála a přemýšlela, jak z toho ven.
"To jsem si nemyslel, že jsi na tom tak uboze, že si ani nedokážeš sehnat partnera, Grangerová," uslyšela někde v davu posměšný hlas. Nevěděla komu patřil, ale dav jakoby jí přečetl myšlenky, se rozestoupil a ukázal původce urážek.
Zrzavé vlasy mu padaly do očí, ale přesto v nich Hermiona zahlédla záblesk posměchu a nenávisti. "To bude nejspíš tím, že se tě všichni štítí. Já bych se taky štítil sáhnout na někoho, kdo měl na sobě ruce té fretky."
Jasmína vrhla na Rona zničující pohled a už otvírala pusu, aby bránila svou kamarádku, když ji přerušil jasný klidný hlas vedle ní.
"Nemám partnera, protože jsem nebyla informována o tom, že bych ho potřebovala. Profesor Brumbál se o tom nejspíš zapomněl zmínit. Ale ocenila bych, kdyby ses pro příště zbavil těch tendencí urážet primusse. Snad ti k tomu pomůže třicet bodů, které odebírám Nebelvíru za nevhodné chování a používání vulgárních výrazů v prostorách školy," odpověděla mu Hermiona hlasem bez nejmenší známky emocí a musela se hodně ovládat, aby na něj nezakřičela všechny nadávky, které by na něj seděly.
Ozvalo se pár překvapených a obdivných hvízdnutí. Hermiona koutkem oka viděla překvapené výrazy profesorů. Ale rychle svou pozornost obrátila zase k rozzuřenému mladíkovi.
"Třicet bodů?! Třicet bodů Nebelvíru?! Třicet bodů své vlastní koleji!! A to jsem si myslel, že už nemůžeš klesnout hlouběji než, že se necháváš píchat tím hnusným zmijozelským hajzlem!! Ty špinavá mudlovská šmejdko!!"
"K těm třiceti bodům přibude ještě padesát!!" zaječela na něj rozzuřeně a ze stropu Velké Síně sjel blesk, který vrazil do země jen kousek od stojícího Weasleyho. Hermiona s hlasitým svistem vytáhla hůlku a namířila ji na zrzka. "Už mi nikdy neříkej mudlovská šmejdko!! A už přede mnou nikdy neurážej Draca Malfoye, protože abys věděl, ty mu nesaháš ani po kotníky!! Tohle už nikdy nedělej, protože z dalšího rozhovoru by sis odnesl mnohem víc než jenom podělaný trenky!!" Zařvala, švihla hůlkou a další blesk se zabodl vedle Ronalda Weasleyho.
Hermiona se otočila a rychlým krokem vyšla z místnosti bez jediného pohledu na kohokoli z přítomných. Jasmína vrhla na Rona znechucený pohled.
"Netuším, jak ses mi kdy mohl líbit. Ubožáku!" zasyčela na něj a rozeběhla se za Hermionou.
Tu našla jen o tři chodby dále sedící na zemi a opírající se o chladnou, kamenou stěnu. Hlavu měla zakloněnou, zírala do stropu a po tvářích jí kanuly slzy. Chvilku tam nejistě postávala a potom se posadila na zem vedle Hermiony. Jemně jí stiskla rameno, ale nic neříkala.
"Nikdy jsem si nemyslela, že to takhle skončí," řekla nakonec Hermiona. "Víš, vždycky jsme byli bezva trojka, já, Harry a Ron. Dokonce jsme měli přezdívku Golden Trio. Hroznou spoustu jsme toho spolu zažili.
V prvním ročníku Kámen Mudrců, v druhém zase bazilišek a Tajemná Komnata. Ve třetím jsme se dozvěděli o Pobertech a našli Harryho kmotra Siriuse a jeho nejlepšího přítele Remuse. Potom byl Turnaj Tří Kouzelnických Škol a Harry byl čtvrtým šampionem, to se sice s Ron s Harrym rozhádali, ale nakonec jsme zase stáli při sobě. Stejně tak na ministerstvu, když se Harry dozvěděl o té věštbě, byli jsme tu Ron a já pro něho. Asi se to všechno zvrtlo minulý rok, když na Bradavice zaútočili Smrtijedi, zatímco byl Harry s Brumbálem v té jeskyni.
Ano, od doby co se Harry dozvěděl o Horcruxech se změnil. Už tolik nemluvil, nesmál se a my s Ronem jsme ho k tomu nenutili a když nás potom rozdělily letní prázdniny, asi jsme se sobě vzdálili nenávratně. Od začátku tohohle roku to už nebylo jako dřív. Už jsem s nima neblbla ve společenské místnosti, protože jsem měla svojí, primusskou. A potom po Vánocích, co Brumbál jmenoval Draca primussem a mně dal ten pošahanej úkol, to asi dospělo ke konci.
Chci říct, vždycky jsem při nich stála, když mě potřebovali, vždycky jim pomáhala, tak kde jsou oni teď?! Ron mě nenávidí, protože jsem se spřátelila s Dracem, kdyby se dozvěděl, že jsem se do něj zamilovala, asi by mě zabil. A Harry? Harry prostě zmizel ze scény! Myslím, že tomu to dokážu odpustit, s ním už si život hodně zahrál a sám se trápí. A myslím, že jen díky Ginny to všechno zvládá. Proto po něm nemůžu chtít, aby tu byl a pomáhal mi, on už musí pomoci celému světu. Jenom mě hrozně mrzí, co se z naší trojky stalo. Ještě před rokem bych na otázku jestli bychom jeden za druhého položili život neváhala odpovědět. Teď už si tím tak jistá nejsem." Hermiona se odmlčela a setřela si proudy slz spolu s růžovým pudrem jednou z bělostných rukaviček které patřily k jejím plesovým šatům. Ta s růžovým flekem na hřbetu vypadala příšerně, ale Hermioně to bylo jedno.
Proč by mi mělo, sakra, záležet na nějakým kusu hadru!! plakala v duchu.
"Teď už mám jenom tebe, Jas," špitla Hermiona a otočila uslzenou tvář k přítelkyni. "Draco mě nenávidí, protože si myslí, že jsem ho zradila, nebelvírští mě nenávidí, protože si myslí, že jsem je zradila. Mám už jenom tebe."
Jasmína se na ni smutně usmála a objala ji. Nic neříkala, protože nebylo potřeba nic říkat, jenom tam seděly a objímaly jedna druhou. Po chvíli se Hermiona narovnala na popud jednoho ze svých hlásků.
Už toho patetickýho litování se bylo dost!!! Jsi přece Bohyně a navíc máš nejlpší přítelkyni na světě!! kdo jiný tohle o sobě může říct?!
Ale jo, vždyť já už mám taky dost...zabrblala mu Hermiona v odpověď
"Tak co? Máš nějakej náhradní program, jak strávit tenhle večer, protože si nemyslím, že bych byla v Síni po tom všem vítaná," zašklebila se po chvíli Hermiona na Jasmínu. Ta jí úšklebek oplatila a pomohla jí vstát.
"No jasně," zasmála se s náhlým nápadem Jasmína. "Co takhle vplížit se k McGonnagallový do kabinetu a odletaxovat se na Grimauldovo náměstí a tam zkusit najít něco o Narcisse?"
"Tomu tedy říkám náhradní program," schválila jí to Hermiona. "Jasmíno, ty jsi poklad!"
"Jen mě zakopat, že jo?" smála se Jasmína. Takhle se pošťuchovaly až cestou do primusských komnat a ani jedna si nevšimla osoby, která se za nimi tiše plížila. Byl ten samý člověk, který hned potom co Jasmína opustila Síň řekl:
"Ty jsi vážně idiot, Weasley, mnohem větší než jsem si myslel!" a odešel spěšně za ní.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Prosím, klikněte sem, pokud jste četli tuto kapitolu a líbila se vám....

!!ZA KLIKNUTÍ MOC DĚKUJI!!! Grencle

Komentáře

1 lorean lorean | Web | 2. září 2007 v 19:03 | Reagovat

táto poviedka je čím ďalej, tým lepšia! ja chcem ďalšiu kapitolu!!!

2 malfoyse malfoyse | Web | 2. září 2007 v 20:28 | Reagovat

ty si zlatíčko..:-*

3 Denisa Denisa | 2. září 2007 v 20:43 | Reagovat

nádherný prosím další kapitolku

4 Grencle Grencle | Web | 3. září 2007 v 14:04 | Reagovat

děkuju vám za koemntáře, moc mě potěšili, ale přidávejte další milý čtenáři...

5 Ewilan Ewilan | Web | 3. září 2007 v 16:27 | Reagovat

aojky! mooooooc a moooooooc dekuju za komentik u me na blogu;-) hrozne me zahral u srdicka a potesil;-) a ja se zase stavam tvoji pravidelnou ctenarkou! je velka skoda, ze ti sem lidi moc nekomentuji, prichazi o hodne, tahle povidka me oslovila..navic je to originalne vymysleny:-))tak sup sem s dalsi kapcou:-D nevim, co mam na to rict, je to vazne naaaadherne napsany, hrozne poutave;-) pokracuj dal:-))jinak jsem se rozhodla, ze reknu par znamym o tvym blogu  a povidce. stoji to za to, si to precist:-))

6 Grencle Grencle | Web | 3. září 2007 v 17:50 | Reagovat

Ewilan: tak abys věděla, okamžitě si tě přidávám do oblíbenejch stránek a věř mi, že z nich jen tak nezmizíš i kdybys chtěla...moc ti děkuju

7 Daze Daze | Web | 3. září 2007 v 18:10 | Reagovat

Zase úchvatná kapitola:-) Moc se mi líbila. Tedy Ron mě překvapil a ne moc příjemně (obvykle ho mám moc ráda). A Draco princ ochránce... vrrau... No co k tomu dodat. Možná opět dostat záchvat upřímnosti a říct, že se hrozně moc těším na další:-)

8 terýýýk terýýýk | 3. září 2007 v 18:30 | Reagovat

kdy bude další kapitolka?

9 terýýýk terýýýk | 3. září 2007 v 18:30 | Reagovat

kdy bude další kapitolka?

10 Grencle Grencle | Web | 3. září 2007 v 20:22 | Reagovat

daze: jsem moc ráda, že se ti to líbí...já Roníka moc nemusím od tý doby co jsem začala číst Dramione, však víš, tak je vždycky za záporáka a tak to trochu ovlivnilo můj úsudek...:-)))

terýýýk: nevím sice, jestli jsi ten terýýýk, který si myslím že jsi, (třeba terýýýk šalounová) ale každopádně ti děkuju za zájem a odpověď na tvou otázku zní, tak brzo, jak ji napíšu...:-)))slibuju, že si pospíším, když budete takhle hodně komentovat i v příštích kapitolách...:-)))

11 Terík Terík | 5. září 2007 v 19:11 | Reagovat

Úplně nádherný!!! Honem napiš další!!!! Sice nepíšu moc dlouhý komentáře, ale já opravdu nemám co dodat.

12 Carol Carol | 6. září 2007 v 20:33 | Reagovat

jůůů, kdypak asi dostanem novou kapitolku ;)

njn, sorry, ale moje nedočkavost se ozvala :D

13 Grencle Grencle | Web | 6. září 2007 v 21:00 | Reagovat

no zkusim ještě teď něco dopsat, ale jsem docela unavená po tréninku, takže se ještě uvidí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone