Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Princezna se sněhovou vločkou na čele

10. října 2007 v 20:15 | Grencle |  Bílá Bohyně
Tak jsem tu s další kapitolou!!!! Doufám že se vám bude líbit..i když si nejsem jistá...

Vaše Grencle

"Ehm - ehm," ozvalo se z míst kde stály madame Pomfreyová a Jasmína.
Draco i Hermiona se od sebe odtrhli a tak trochu rozpačitě se podívali na původce onoho rušivého elementu, který stál vedle madame Pomfreyové, klepal chodidlem o podlahu a viditelně se šklebil.
"Hele, lidi, nechci vám kazit romantickou chvilku nebo tak něco, ale jsou tu i jiní lidé, kteří o tebe měli strach Hermiono," šklebila se na ně Jasmína štastně. Hermiona se na ní šťastně usmála. "A kteří by chtěli vědět, co se stalo."
"Jasmíno," zašeptala s úsměvem Hermiona a musela se přemoct, aby nevyskočila z postele a neobjala svou kamarádku. "Jsi v pořádku?"
"Já a v pořádku?" zamračila se pobaveně Jasmína. "To se mě ptáš ty? Ty, která jsi se složila a byla málem mrtvá?!"
"No a co se vlastně stalo?" zeptala se Hermiona po chvíli plné šťastných úsměvů. Draco se na ni nevěřícně podíval.
"Nechtěla bys nám tohle říct ty?" zeptal se Draco a instiktivně znovu zmáčkl kousek kovu ve své dlani.
"Co to máš?" chytila ho Hermiona zvědavě za ruku a rozevřela mu dlaň. Ona i Jasmína se dychtivě naklonily nad rozevřenou ruku a vykulily nad třpytícím se kouskem stříbra.
"To by bylo na dlouho," prohlásil spěšně Draco a rychle skryl stříbrnou vločku pod ochranu své dlaně. Potom se lehce zamračil. "Dokonale se ti povedlo odvést pozornost od mé otázky. Co se vlastně stalo a co jste vy dvě dělaly v domě Blacků?"
"No já...teda my...ehm..." zakoktala se Hermiona a upřela prosebně oči na Jasmínu. Ta se jen zašklebila. "Víš, Draco, ono je to docela složitý."
Draco se ušklíbl. Tohle na ní přímo zbožňoval, jak vždycky dokázala obcházet kolem tématu a vlastně se k němu nikdy nedobrat.
"To mě nepřekvapuje," oznámil jí poťouchle. "Ještě nikdy jsem neviděl, že bys dělala něco jednoduše."
"Hledaly jsme tam pravdu," chopila se slova Jasmína. "Tohle jsem našla před několika měsíci v knihovně." Podala Dracovi starobylou knihu vázanou v kůži. Ten trochu poklesl pod její vahou.
"Strana 375," oznámila mu bezbarvě Jasmína. Draco na knihu zamířil hůlkou a ona se poslušně rozevřela na požadovaném listu. Dracovy bouřkově šedé oči jezdily po starém, zašlém pergamenu a poté se najednou zarazily.
Ošetřovnou zaznělo táhlé, překvapené písknutí. Draco zamyšleně zíral na knihu před sebou.
"Je to možný," prohlásil nakonec. Hermiona na něj vytřeštila oči.
"Ty se nezlobíš?" zašeptala nevěřícně.
"A no koho bych se měl zlobit?" usmál se Draco. "Ty za to nemůžeš, Jasmína za to nemůže a moje matka to nejspíš ani netuší."
Na chvíli se odmlčel a potom pokračoval:
"Jenom by mě zajímalo, jak se to skutečně stalo."
"Odpověď je tady," upoutala na sebe najednou pozornost Jasmína, když poklepala na tlustou černou knihu. Někde mezi prostředkem a 1052 stránkou držela svůj palec jako záložku. Teď knihu rozevřela na tom místě a začala číst:
"...a tak se Leila ujala malého dítěte, které jí zaťukalo u dveří. Dojalo ji veselé a důvěřivé chování dítěte, které jí dokonce svěřilo své jméno. Narcissa se holčička jmenovala a na důkaz toho ukázala přísně vypadající ženě svůj přívěšek s písmeny N.E. Vymazala zlatovlasému děvčátku paměť a přijala ho za své. Její manžel ji za tento čin nepřestal odsuzovat a její starší dcera své mladší "sestru" nikdy nepřijala za vlastní..."
Hlasité zaklapnutí knihy Hermioně oznámilo, že vyprávění už skončilo.
"Tak to bychom měli," oznámila suše Jasmína. "Tuhle číst příběhu už známe, teď zbývá ještě ta tvoje část, Hermi, a jsem kompletní."
Hermioně se sevřely vnitřnosti. Už znovu čelila rozhodnutí, zda říct pravdu a nebo si vymyslet nějakou přijatelnou lež.
K čemu ti bude, když jim budeš lhát, zlato? poradil jí jeden hlásek.
Zlato?! Od kdy jsem zlato?! podivil se druhý. No a třeba bych se díky tomu vyhnula další možnosti toho, že by mě Draco začal nenávidět.
Ano, ale stejně jim to musíš říct. Jde po tobě Voldy, to ti nestačí? Dřív nebo později bys jim to stejně musela vysvětlit, argumentoval znovu ten první.
Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek... zarecitoval Hermioně v hlavě další z její kamarádů hlásků.
Já to znám jinak, odporoval další. Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat stejně dobře i zítra.
Kuš!!
"Všechno to začalo na nástupišti 9 a 3/4, kde jsem se zčistajasna zjevila ve věku 11 let a srazila svým vozíkem skupinku školních prefektů..."
"Zjevila?" opakovala Jasmína.
"Jo," usmála se poněkud kysele Hermiona. "Kdyby sis dala tu práci vyhledat o mně nějaké informace před tímto okamžikem, nic bys nenašla. Můj život na Zemi totiž začal právě takhle."
"Ty vážně nemůžeš nic dělat jednoduše, viď? Porod, čáp, císařskej řez... Ale ty si ze všech možností, jak přijít na svět, vybereš zjevení na nástupišti 9 a 3/4," uchechtl se slabě Draco. Hermiona se zašklebila spolu s ním a pokračovala...
***
"Madame říkal, že už tě dnes pustí z ošetřovny," zašeptal blonďatý chlapec do kudrnaté hřívy Hermiony Grangerové. Ona dívka ležela v náručí Draca Malfoye, šťastně se usmívala a v prstech si pohrávala se stříbrnou vločkou, kterou jí Draco dal.
"To je bezva," usmála se Hermiona, i když věděla, že to Draco nemůže vidět. "Chci ještě zajít za Brumbálem, mám ho pozdravovat od Nejvyššího."
"Ano, tos mi říkala, ale nechceš to pozdravení nechat na jindy? Chtěl jsem tě hned jak vstaneš z postele vytáhnout na okružní let kolem Bradavic na extra rychlém a zbrusu novém Kulovém Blesku," zatvářil se smutně Draco a Hermiona těžce polkla.
Letání na koštěti?! Ne, děkuju, to opravdu není moje!
"Víš, já ten pozdrav opravdu musím vyřídit a navíc..." začala ho Hermiona přesvědčovat.
"Navíc stihnete i ten let, protože mi ho můžete vyřídit ihned," přerušil Hermionu hřejivý hlas bradavického ředitele. Albus Brumbál se vynořil za zástěnou u Hermioniny postele a vesele se usmíval.
Hermiona se na něj na oplátku také zašklebila a zhluboka se nadechla.
"Pozdravuje vás váš bratr a říkal, že se omlouvá," pronesla Hermiona slavnostně. Profesoru Brumbálovi na chvíli ztuhl úsměv, ale potom se znovu rozzářil a v očích se mu zatřpytily slzy. Několika kroky přešel k Hermioně, vedle které teď Draco seděl, a objal ji.
"Děkuju ti, holčičko," zašeptal. "Je to tak dávno, co jsem slyšel o bratrovi!"
Najednou ošetřovnu zalilo mléčné světlo, které se šířilo od těch dvou objímajících se lidí. Překvapeně se oba narovnali a hledali zdroj světla. A potom ho našli. Pohledy Draca, Hermiony a Brumbála se obrátily k Hermionině dlani. Pokojem se nesla hudba. Tichá, klidná, připomínala padající vločky.
Pomalu, jakoby se Hermiona bála, že by se něco mohlo stát, dlaň rozevřela. Sněhová vločka zářila tak jasně, až museli všichni tři přivřít oči. Potom zhasla a zmizela. Stalo se to najednou, zčistajasna se vypařila a ošetřovna se znovu zahalila do tichého šera.
"Kam zmizela?" vyjekla Hermiona a zmateně zírala na svou prázdnou dlaň.
"No to jsem blázen..." zalapal po dechu Brumbál a společně s Dracem hleděli na Hermionu.
"Bude vám svítit i v té nejtemnější temnotě. Nechť je připomínkou toho, čím jsi byla, Hermiono Grangerová. Nechť ti dodává sílu!" zazpíval nějaký hlas a Draco se hlasitě rozesmál.
Co to je? Všichni se zcvokli, nebo co?! ječel Hermioně v hlavě poplašný hlásek.
To je nepravděpodobný. Spíš ses zcvokla ty... oznámil jí druhý.
Proč mi pořád čučí na mě? Mám špenát mezi zubama, nebo co? znejistěl další z hlásků.
"Ode dneška ti budu říkat princezno se sněhovou vločkou na čele," pohladil jí Draco po tváři.
"Cože?" vyjekla Hermiona a rychle si sáhla na čelo. A opravdu, veprostřed čela nahmatala místo, které mělo naprosto jiný povrch než ostatní kůže. Bylo to jakoby jí někdo na čelo nakreslil nějaký obrazec.
Vzala Kus prostěradla a pokoušela se to něco na svém čele setřít. Nešlo to.
No bezva, Harry vypadá jakoby vylezl z tatoo salonu a já? Jako nepovedená indická princezna...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carol Carol | 10. října 2007 v 23:46 | Reagovat

Ahojtě. Moc jsem se těšila na další kapitolu a jsem ráda že už jsi překonala tu krizi bez nápadů. Tahle kapitolka byla celkem dobrá, ale myslím si že už jsi napsala i lepší. Vztah Draca a Hermiony mi přišel nějak moc urychlený. Mrzí mě že se tam neobjevil kromě Brumbála nikdo známí. A nakonec si moc nedokážu představil kovovou vločku na čele - bacha, začíná nám být Hermiona až moc Mary- Sue. Ale i prřes to všechno mám tvojí povídku moc ráda a těším se na další díl

2 Grencle Grencle | Web | 11. října 2007 v 6:39 | Reagovat

musím pár věcí poopravit...

3 Grencle Grencle | Web | 11. října 2007 v 6:45 | Reagovat

no, vlastně jsem upravila jenjednu maličkost ale to nevadí....

Carol: vím, že tahle kapitola nestojí ani za...ehm...no to je jedno...ale vztah Hermiony a draca? To je prostě ten problém...není tu uspěchaný, protože tu není vlastně skoro ijak popsaný....

4 silvinka silvinka | 11. října 2007 v 12:27 | Reagovat

pěkný

5 Denisa Denisa | 11. října 2007 v 16:05 | Reagovat

úplně bezvadný:-)

6 Ewilan Ewilan | Web | 11. října 2007 v 20:56 | Reagovat

nahodnou, me se to libilo! nemohla jsem se dockat, kdy se tady objevi. diky tehle povidce jsem si hermionu oblibila a ten vztah mezi ni a dracem:-))jeeeee:-))skvele jsi to napsala, me se to libilo...vyzarovala z toho jakasi kouzelna nalada, je to krasne napsany:-))

tuhle povidku mam hrozne moc moc moc rada, oblibila jsem si ji a tesim se desne na pokracko:-))

7 Grencle Grencle | Web | 11. října 2007 v 21:57 | Reagovat

děkuju vám:-)))

8 Grencle Grencle | Web | 12. října 2007 v 6:35 | Reagovat

jenom jsem se tě chtěla zeptat, Carol, v čem ti jejich vztah připadal uspěchanej? Protože to bych ráda poupraila, ale jaksi to tam nevidím...jestli sem ještě přijdeš tak se ovi sem do koemntů a nebo do zprávy autorovi...

9 Phee Phee | 12. října 2007 v 13:35 | Reagovat

není to uspechane.....ja to bomba, sa teším , že si konečne dala novú kapitolku a už sa aj teším na tu ďalšiu, dúfam, že múza ostane pri tebe a ti ju dáš čo najskôr:D:D

10 Daze Daze | Web | 12. října 2007 v 18:08 | Reagovat

Skvělé:-) Chudák Hermiona. Kdyby se Ron v téhle povídce s Hermi "nepohádal" (přeloženo nezachoval jako kokot) těšila bych se na jeho hlášky:-)

Už se moc těším na další:-)

11 Leny Leny | 13. října 2007 v 22:12 | Reagovat

Ahojky :-) jsem moc ráda že múza je z5 a tahleta povídky je o5 moc, moc, moc povedená :-)))

12 malfoyse malfoyse | Web | 14. října 2007 v 16:20 | Reagovat

jéééé....prečítala som ju jedným dychom v rekordom čase...:)))))))strašne sa teším na pokráčko

13 Areneis Areneis | Web | 14. října 2007 v 21:18 | Reagovat

A jsem i zde. To je blázinec nejdřív čekám na pokráčko u Cat, pak to najdu na Fanu a čekám tam a teď najdu tvůj blog :-D

No ale je to naprosto úžasnýýý

14 misha misha | E-mail | Web | 16. října 2007 v 20:10 | Reagovat

jooozda toje suprovýýýýý!!!!!!!!!

15 Lilly Evenova Lilly Evenova | Web | 28. října 2007 v 0:09 | Reagovat

Chcme ti iba povedat, ze som precitala dnes celu tuto poviedku od prvej kapci az po tuto a podla mna je uzasna :)

16 malfoyka malfoyka | 29. prosince 2007 v 2:47 | Reagovat

bude pokracko ze jo?

17 Fawi Fawi | E-mail | Web | 17. ledna 2008 v 12:16 | Reagovat

Ahojky.. povídka je úžasná! Super.. originální! Přečetla jsem ji jedním dechem.. :-)! Doufám ale, že ještě bude pokráčko, protože by mě zajímalo, jak to nakonec dopadne s Voldym.. :-D;-)! Mohla bys mi napsat potom na maila, nebo na blog, až budeš mít přidanou další kapču? :-) Fakt bys byla moooc hodná! A co se týče blogu.. byla bych ráda, kdyby jsi se tam třeba koukla... :-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone