Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Dobrou, bratránku

14. října 2008 v 20:50 | Grencle |  Bílá Bohyně

Věřte tomu, nebo ne, jsem zpět...nevím na jak dlouho, ale rozhodla jsem se pokračovat v přerušené práci...takže tady je nova kapitola Bílé Bohyně, sami posuďte jak se mi povedla...




Tři přátelé seděli v primusské společenské místnosti a zapáleně spolu debatovali. Uplynul skoro měsíc od doby, co se Hermiona vzdala své moci a o všem pověděla Dracovi a Jasmíně. Taky už to byla měsíc od doby, co měla bývalá Bohyně na čele ornament ve tvaru sněhové vločky. Když ji poprvé uviděli spolužáci s touhle ozdobou na vyučování, posměšně se šklebili, ale výhružný výraz blonďáka sedícího vedle nebelvírské primussky je brzy přesvědčil o tom, že jakékoli poznámky na Hermioninu adresu by nemusely pro toho, kdo by je pronesl, dopadnout dobře. Postupem času si všichni na Hermioninu ozdobu zvykli a někteří s chlapců už se dali slyšet, že vypadá se sněhovou vločkou na čele sexy.

Všechny tyhle věci jakoby šly mimo Hermionu. Bylo jí úplně jedno, co si o ní myslí zbytek Bradavic a světa, ona měla Draca a Jasmínu a taky spoustu práce.
"Jas, je ti jasný, že Voldemort má ještě 5 Horcruxů a my nemáme absolutní páru o tom, kde jsou?" vyjekla Hermiona na svou přítelkyni, která právě nahlas přemýšlela o poslední bitvě. Ta jen střelila po Hermioně zamračeným pohledem.
"Ovšemže, je mi to jasný, ale myslím, že by bylo dobrý promyslet všechny různý varianty boje, protože i když už ten Hadí ksicht nebude mít Horcruxy a bude mrtvej, pořád bych byla ještě ráda naživu, abych si tu výhru mohla užít. Takže si myslím, že promyslet bitevní plán a to všechno by nebylo zrovna od věci," odpověděla jí Jasmína. Hermiona si už už nadechovala, aby Jasmíně taky něco řekla, ale zarazila ji Dracova ruka, kterou jí náhle položil na rameno.
"Klid, uklidněte se," napomenul je unaveným hlasem a Hermiona si uvědomila, že to bylo nejspíš kvůli nekonečným výměnám názorů s Jasmínou. Proto ho trochu provinile pohladila po ruce, kterou jí stále svíral rameno. "Jen mě napadlo, říkalas, že má Potter starosti s hledáním těhle sajrajtů, co když nějakej z nich našel, co když se nějakýho už zbavil. Mám takovej pocit, že by bylo dobrý to zjistit a kdyžtak mu říct, co víme my."
Hermiona na něj vykulila oči a Jasmína taky. Draco - Draco Malfoy přemýšlel o pomoci Harrymu Potterovi!!
Nekoukej na něj jak husa do flašky!! zachechtal se Hermioně jeden z věhlasných hlasků.
Kušuj!! odsekl druhý a hlásek překvapivě zmlkl.
Portrét u vchodu se obklopil a pohledy všech ve společenské místnosti Nebelvíru se otočily, aby se podívaly, kdo to rušil jejich večerní siestu. To že otvorem prolezly právě ty tři postavy, které jím prolezly, vyvolalo u mnohých zalapání po dechu nebo přinejmenším podezřívavě zúžené zornice.
"Co tu chtěj.."
"...co sem má co ta fretka chodit..."
"...aaa, Romeo, Julie a Pátý kolo u vozu přišli..."
Takové a i jiné věty se rozlétly po místnosti jako by je někdo poslal tichou poštou. Nevypadalo to ale, že by je ti tří příchozí slyšeli a nebo, že by jim na nich nějak záleželo. Primuss a primusska pohledem prohledávali pokoj, jakoby někoho hledali, zatímco Jasmína obrátila oči do jednoho temného kouta a nepřetržitě tam zírala.
"Není tu," prohlásila Hermiona po několika minutách hledání. Draco pokrčil rameny.
"Tak holt přijdem jindy..." řekl a otočil se na Jasmínu, která se zdála být fascinovaná tím jedním temným koutem. "Jas?"
Jasmína ho ale jen nepřítomně odmávla rukou a vykročila k bodu svého zájmu. Hermiona a Draco zmateně sledovali, jak se sklonila k nějakému neexistujícímu předmětu a začala s ním tiše promlouvat.
"Zbláznila se?" zašeptal Draco Hermioně a ta se v náhlém pochopení praštila do čela.
Ztráta božských sil měla zjevně dopad i na tvou inteligenci, viď? Řekl jeden z jejích milých "přátel".
No co tak jsem holt zapomněla, no...
"Ne," odvětila jenom Dracovi, a když jim Jasmína dala znamení, že můžou odejít, kývla na Draca. "Neviditelný plášť." Naznačila ústy a vyšla spolu s ním, Jasmínou a osobou ukrytou pod neviditelným pláštěm zpět na studenou chodbu bradavického hradu.

"Tak jsme tady," prohlásila Jasmína, když se jim povedlo utéct Vildovi. To staré rytířské brnění se rozhodlo, že právě teď byl čas, aby se procvičilo v boji s nepřítelem a jelikož považovalo za nedůstojné vyzvat k boji dámy, Draco se jevil jako jediná šance na protivníka, kterou Vilda měl.
"Harry?" ozvala se Hermiona nejistě. Od Jamínina pravého boku se ozvalo hlasitý povzdechnutí a vzápětí ze sebe sundaval neviditelný plášť po otci Harry Potter, Chlapec, který přežil. Ani jeden z přítomných nebyl připraven na to, co viděl. Harry byl viditelně pohublý, měl obrovské kruhy pod očima a unavený a ustaraná výraz.
"Och, Nejvyšší! Harry, vypadáš strašně!!" vykřikla Hermiona a sledovala, jak se na tváři jejího kamaráda objevil pobavený úšklebek.
"Taky tě moc rád vidím, Hermiono," utrousil. "Mám teď chuť poznamenat, to cos mi vždycky říkala. Tohle je přesně takový kompliment, jaký dívka ráda slyší. No ale problém je v tom, že já nejsem holka, takže..."
Nestihl dopovědět větu, protože musel záhy odolat silnému nárazu, který nastal, když ho Hermiona prudce objala.
"Promiň, promiň, promiň..." opakovala pořád, když se k němu tiskla a Harry jí jenom zmateně sledoval.
"Co se stalo? Co je, Mio?"
"Omlouvám se, že jsem tu nebyla, že jsem skoro zapomněla. Měla jsem tu být, když jsi mě potřeboval!" šeptala tiše.
Harry teď vypadal ještě zmateněji. Ale po chvilce se jeho tvář rozjasnila.
"Hermiono, vždyť sama víš, že mi nemůžeš pomoct. Znáš přece Proroctví, tohle musím udělat sám. Nemůžeš mi pomoct..."
V jeho projevu ho přerušilo Jasmínino hlasité odfrknutí. Přísně se na ni podíval a chystal se protestovat, ale už podruhé byl přerušen.
"Víš, Pottere, ne že bych ti chtěl vzít zásluhy za záchranu světa a to všechno, ale koukni na to z našeho pohledu," ozval se hlas Harryho nedávného nepřítele. "Tohle tě evidentně ničí. Nejíš a podle těch monclů pod očima hádám, že ani pořádně nespíš. Jakkoli nerad to říkám, musím uznat, že pokud jsi ty Vyvolený, co má zabít toho hadího šmejda, bylo by možná dobrý, kdybys měl alespoň trošku fyzických sil. Ne, že bych chtěl podceňovat, tvoje magický schopnosti, ale stejně...Ehm...chci prostě jenom říct, že tohle všechno nemusíš dělat jenom ty sám. Kdo to nařídil? Trelawneyová?! Promiň, ale mám dojem, že tahle babizna do toho nemá co kecat."
Harry na Draca koukal jako na blázna. Potom jakoby se trochu vzpamatoval začal těkat pohledem z Draca na Hermionu a Jasmínu.
"Hádám, že ti dlužíme vysvětlení," prohlásila Hermiona a usadila všechny do pohodlných červených křesel u krbu.

Byla už skoro půlnoc, když v primusské společenské místnosti nastalo ticho a podivná čtveřice se konečně odmlčela. Harry Potter, který byl před pár hodinami zdrcený, opuštěný teenager s tíhou celého světa na svých bedrech, teď měl hned tři veselé kamarády, kteří mu hodlali pomoci. Zjistil, že Hermiona byla Bílá Bohyně a že po ní teď Voldemort pase stejně jako po něm samém. Dozvěděl se, že Jasmína je jeho sestra. A došlo mu, že není zas tak špatné mít Draca Malfoye za přítele, jak by se mohlo na první pohled zdát.
"Nevím, jak vy, lidi, ale já bych už šla celkem i spát," prohlásila Jasmína se zívnutím.
"Tak já už asi půjdu..." ozval se neochotně Harry. A pomalu se zvedal. Doopravdy se mu nechtěla opustit tu příjemnou společnost a vydat se temným hradem do své vlastní společenské místnosti, kde se na něj každý díval skrz prsty. Dokonce i Ron a Ginny s ním nemluvili, oba až příliš zabraní do svých partnerských problémů.
"Nesmysl!" oponovala Hermiona, když jí geniální nápad probleskl hlavou. "Jasmína tu spí a nikomu to zatím nevadilo. Můžeme vyčarovat v Dracově pokoji druhou postel a můžeš spát tam."
Draco pouze kývl a mávl na Harryho, aby ho následoval do schodů, k jeho pokoji. Hermiona s Jasmínou se také dole už moc dlouho nezdržely a za chvíli bylo z Hermionina pokoje, který sdíleli, slyšet jenom pravidelné dýchání.


"Jsi si jistý, že ti to nevadí?" zeptal se Harry Draca, když už leželi každý pod dekami ve svých postelích. Draco, který se už dobrých 15 minut pokoušel usnout, protočil oči.
"Proboha, zavři už klapačku, Pottere!" zavrčel. "Šetři si energii zítra do Cornwallu!"
"Tak dobrou, Draco," zašeptal Harry a otočil se na bok. 3
"Dobrou, bratránku," zamumlal Draco nepřítomně a Harry prudce otevřel oči.
"Bratránku?!" zeptal se do ticha, ale odpovědí mu bylo jenom hlasité zachrápání.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terík Terík | 15. října 2008 v 9:37 | Reagovat

Je vážně super, že jsi se rozhodla se vrátit a musíš taky dát vědět svým ostatním fandům. Skvělá kapitolka. Co dodat a díky za upozornění!

2 malafoyse malafoyse | Web | 15. října 2008 v 13:08 | Reagovat

no konečne,  že si konečne tu!!!:D som rada, vážne....ďakujem za maila..:)) dúfam, že ďalšia kapča bude skôr..:D:D

3 Lirael M.d C. Lirael M.d C. | 15. října 2008 v 15:10 | Reagovat

Jsem ráda že se vracíš spátky ke pasní...

Díky za komentář na mém blogu!

P.S. Právě tak depresivně to působit mělo, měla jsem zrovna depku...

4 Lirael M.d C. Lirael M.d C. | 15. října 2008 v 15:14 | Reagovat

P.S.S. Kapitola se ti povedla...

5 Grencle Grencle | Web | 18. října 2008 v 18:56 | Reagovat

Moc děkuju za komentáře, potěšilo mě, že se vůbec někdo rozhodl podívat se, co jsem napsala, i když jsem vás k tomu prakticky donutila:-))) díky za komenty a musím přiznat, že bych se vůbec nezlobila, kdyby ještě přibyly...

6 Oli Oli | 31. října 2008 v 12:16 | Reagovat

Ten konec byl hodně povzbuzující :D  Ale Gren, musíš rychle dopsat další díly, nejrychleji jak jen to půjde, ju ??? Akorát mi bylo trochu líto, že se tam předtím neobjevoval Harry , ale teď se to spravilo, takže dobrý :D

7 Susan Susan | Web | 8. července 2010 v 10:05 | Reagovat

ale odpovědí mu bylo jen hlasité zachrápání...bomba. Málem sem poprskala monitor :-D parádní co dodat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone