Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Je to v rodině

19. října 2008 v 8:37 | Grencle |  Bílá Bohyně

tak jsem tady s tou novou kapitolou, jak jsem slibovala..sice to asi moc lidí nečte, ale což...stejně vám to sem dám, na truc!! :-))).váží sí k ní, ale některá upozornění...
Upozornění: -nezvykejte se na tu délku, je to asi můj osobní rekord
-je to tak trochu drama
-Hermiona tu používá opakovaných vulgárních výrazů
Na závěr týhle zprávičky bych vás chtěla poprosit o komentáře...víte, ono je to celkem frustrující, když sem přidám nějakou kapitolu a z 20 lidí co sem přijdou na blog ji okomentuí jenom 2. Chci říct..to to těm 18 nepřipadá dost dobrý na to, aby napsali nějakou vymyšlenou nickname a třeba jenom jedno slovo dobrý ebo hnus.
Takže, snažně vás prsím, komentujte, všichni kdo si to přečtete, komentujte prosím...PROSÍM!!!



Nasnídali se ve svých primusských komnatách. Společně se dohodli na tom, že není nutné, aby Harry cokoli vysvětloval Ronovi a Ginny. Podle toho jak smutně se zatvářil, kdokoli na tyhle dva padla zmínka, si Hermiona domyslela, že se asi přihodilo víc věcí, o kterých se Harry nezmínil. Každopádně na něj ale nenaléhala. Dřív by si s ním sedla a pomalu do donutila, aby jí prozradil, co ho trápí. Dřív by cítila, že tuhle invazi do soukromí dělá pro jeho dobro, že ji dělá se souhlasem vyšší moci, moci Bohů.
Teď se Hermiona Grangerová, protože nyní už doopravdy byla pouze Hermionou, omezila na zkoumavé pohledy a chápavé stisky rukou. Aniž si to uvědomovala, cítila, že se její vztah s Harrym změnil. Teď když byla tajemství odhalena, si připadala k Harrymu blíž než kdy jindy. Zřejmě na tom mělo svůj vliv to několikaměsíční odloučení, které jejich přátelství téměř zničilo. Nyní byla Hermiona moudřejší a věděla, že po několika měsících bez jediného slůvka nemá právo požadovat na něm jakoukoli důvěru. Ostatně věděla také, že pokud je nerozdělí nějaké neočekávané okolnosti, najdou si k sobě "cestičku" zpátky. Neočekávala, že by jejich přátelství někdy bylo takové jako dřív, ale zjistila, že by to ani nechtěla.
Harry je všechny během snídaně zamyšleně pozoroval. Všimla si toho Jasmína, která se na svého brášku vesele usmívala, všiml si toho i Draco. Nikdo ale nic neřekl, chtěli mu dát příležitost uspořádat si myšlenky.
"Tak co? Jste ready?" zeptala se Hermiona, když po snídani sklidili ze stolu a zkontrolovali obsah svých kouzelnických váčků.
"Draco!" oslovila Jasmína zamyšleného blonďáka. "Máš všechno?!"
Mladý Zmijozel protočil oči.
"Jo," zahučel a vrhl prosebný pohled po Hermioně, která ale předstírala, že nic nevidí a vyloženě si tu scénku, která měla přijít užívala.
"Lano."
"Jo," oznámil Draco.
"Knihu."
"Jo."
"Obvazy."
"Ano."
"Nezbytné hojící lektvary."
"Hmmm."
"Mozek."
"Sakra, Jasmíno!"
"Fajn, fajn," zasmála se a potřásla svou rudo-hnědou hřívou. Byla to sice jejich první výprava, ale nedokázala si odepřít příležitost potrápit svého bratrance. "Já mám zas Hermioninu minci pro spojení se s Řádem, kdyby bylo potřeba a speciální vak na Horcrux, jestli ho najdeme. Hermiono...?"
"Jo jo, Jas," pokývala hlavou primusska. "Mám mozek, obě přenášedla a dokonce jsem si vzala i svou hůlku!"
Jasmíně zacukalo v koutcích, ale naoko se přísně zatvářila.
"To je dobrý nápad," zvolala. "Myslím, že by bylo dobré, abyste si ke všem těm věcem přibalili ještě hůlku. A dokonce i tobě, Draco, by mohla být užitečná, když jsi nechal doma ten mozek."
"Jasmíno?!" zavrčel Draco výhružně, ale když uviděl její výraz neviňátka, rozesmál se spolu s ostatními.
"Co ty Harry? Máš všechno?" obrátila Jasmína pozornost k chlapci s jizvou, který byl jakousi zvláštní náhodou její bratr. Tedy, náhodou...no náhoda to asi nebyla...
"Kladivo, kleště, hřebíky, dláta, hrábě, lopaty, mrkev, kapustu, celer..." začal Harry vypočítávat a teď to byl zase Draco, kdo se válel na zemi nad Jasmíniným výrazem. Ta se však rychle vzpamatovala a s nevinným úsměvem na tváři prohlásila:
"Kapustu tu můžeš nechat."

***
Byla tam mlha. Popravdě řečeno, byly to spousty mlhy. Kdyby se všichni nedrželi za ruku, jak Hermiona moudře navrhla, pravděpodobně by se ztratili. Hermiona a Harry, kteří šli oba na krajích se pokoušeli svítit do té bílé kaše hůlkami.
"Chtělo by to mlhovky," slyšela Hermiona mumlat Harryho a v duchu s ním souhlasila. Vyčítala si, že ji nenapadlo zjistit, jak to vypadá s počasím v Cornwallských bažinách, než se tam vydala. Třeba by ji potom napadlo naučit se nějaké kouzlo, které by dokázalo svítit i skrz tu bílou tmu, která je teď obestírala.
"Co žes byl dneska tak zamyšlený?" Byl slyšet Jasmínin hlas.
"No, měl jsem takový zvláštní sen," ozval se Harry. "Celkem zajímavej, ale vysmála by ses mi, kdybys slyšela, co to bylo."
Hermiona zpozorněla, za léta života po jeho boku se naučila nebrat Harryho sny na lehkou váhu.
"Povídej, brácha, svěř se svojí malé sestřičce," slyšela škádlivý tón Jasmíny.
"Neuvěříš," zamumlal Harry. "Zdálo se mi, že mi Malfoy jen tak mimochodem oznámil, že jsme bratranci."
Následovala chvíle ticha. Hermiona cítila, jak se Draco napjal. Jako by snad očekával nějaký útok a snažil se připravit na co nejrychlejší ústup. Jemně stiskla jeho ruku a nahlas prohlásila:
"A?"
Ačkoli bylo její prohlášení krátké, vyvolalo jistou odezvu.
"Jaký a?! To je přece nesmysl, jak by se to proboha mohlo stát?!" vyjekl Harry. "Navíc, byl to jen sen."
"Nebyl," oznámil Draco tiše a chtěl pokračovat v chůzi, když byl donucen se s trhnutím zastavit. Stejně jako Jasmína, která byla nečekaně zastavena v pohybu Harrym.
"Cože? Děláš si legraci, že jo?!" zvýšil Harry hlas a dokonce i Hermiona, která si mnula svou málem utrženou ruku, ho slyšela bez problémů.
"No jistě, zrovna teď v týhle blbý mlze mám náladu na vtipy. Ne, nedělám si legraci," zavrčel Draco.
"Ale to je přece blbost!" vypadlo z Harryho dřív než se stačil zarazit. "Ty jsi Malfoy a já jsem Potter! To je přece hovadina!!"

O-ou...tak tohle rozhodně není způsob, jak začít příbuzenský vztahy...ozval se hlásek v Hermionině hlavě. Hermiona si to ani neuvědomila, ale byla ráda, že ho slyší. Už dlouho se totiž neozval...
A ty o tom strašně moc víš, předpokládám...odsekla mu Ale musím uznat, že to určitě nebyl dobrý nápad...Mimochodem, vítej zpět mé schizofrenní já!

"Promiň, že tě zklamu, Pottere, ale zvykej si, podle všeho co víme, je to pravda." Draco dal na Harryho příjmení velký důraz. Hermiona ho chápala. S matkou v ústavu pro choromyslné a otcem, který se ho zřekl v moment, kdy Draco oznámil svůj vztah s Hermionou, byli Harry a Jasmína jeho jediná rodina. Určitě to nebyl příjemný pocit, když mu jeden z jeho mála příbuzných oznámil, že jakýkoli pokrevní vztah mezi nimi je nemožný.
"Ale jak-jak?! Vždyť to je přece nemožné?!" dál vyjekával Harry, i když se ho Jasmína snažila přerušit a uklidnit. "Tomu prostě nevěřím!!!"
Na tohle Draco neodpověděl, ignoroval všechno okolo sebe a vykročil znovu do té bílé kaše, která se zdála malilinko řidší. Tím přiměl ostatní tři, aby se s trhnutím dali do pohybu.

Mlčky šli několik dlouhých minut, když tu se zase s trhnutím zarazili. Tentokrát to ale bylo kvůli Hermioně.
Hermiona sykla bolestí.
Co to, ksakru, je?! Vyjekl její schizofrenní kamarád.
Stříbrná vločka na jejím čele na moment zapulzovala krátkou bodavou bolestí a z prostředka čela jí vyrazila kapka krve, která jí začala stékat po nose.
"Mio," vykřikl Draco. "Co se stalo?! Krvácíš!"
Hermiona se prudce nadechla, najednou se jí udělalo tak nějak divně. Všechno kolem bylo takové divné. Dokonce i vzduch tady nějak divně páchl, Hermiona se nemohla zbavit pocitu, že takhle nějak by smrděly uškvařené paznehty z Voldemortových a Snapových nohou dohromady. Páchlo to tu - po zle!
"Myslím, že je někde tady," oznámila Hermiona svým přátelům a setřela si z čela krůpěj krve.
"Jsi si jistá?" zeptal se Harry vystrašeně. Hermiona jenom přikývla.
"Jak to vypadá," prohlásila Hermiona, "tahle ozdobička," ukázala si na čelo, "je hodně citlivá na Voldemortový temný hokusy-pokusy. Někde tady musí být Horcrux!"
A nebo Temný lord, který si ohřívá nohy u ohýnku a nevšiml si, že mu ohořely nehty...
Hermiona pohladila Draca po tváři a tiše zašeptala:
"Jsem v pořádku."
"Horcrux revelio!"prohlásil mezitím Harry.

Všechno jakoby potemnělo a vedle Hermiony se rozzářilo zvláštní zelené světlo. Hermiona znovu sykla bolestí, ale tentokrát jí naštěstí nikdo nevěnoval pozornost. Oči ostatních tří byly zaměřeny na zvláštní objekt vesele světélkující v hlubině pod nimi. Vypadal trochu jako famfrpálový pohár a bylo zřejmé, že jej Voldemort umístils do bažiny.
"Nikdy nepodceňuj Voldyho," oznámila Jasmína všem věcně. Pohledy se na ni tázavě otočily. "No, povězte, kdo by si pomyslel, že svůj jedinečný, úžasný a nepřekonatelný fragment duše umístí do famfrpálové trofeje a tu potom hodí do bahna?"
Hermiona vyprskla smíchy.
"Mám dojem, že tohle je Pohár Helgy z Mrzimoru, ale nevadí," řekla. "Možná se prokáže tvoje teorie, Jas."
"Zajímalo by mě, jestli by si dal prostě přivolat," pronesl Harry zamyšleně a švihnutím hůlkou se přesvědčil, že - - ne. "Hmmm, tak co dál?"
Chvilku takhle stáli a jenom na sebe civěli v naději, že přijdou na způsob, jak ten zatracenej šmejd dostat z bažiny ven na pevnou zem.
"Draco! Co to děláš?!!" zaječela Hermiona, když se otočila, aby si znovu prohlédla místo, kde byl Horcrux skrytý. To co spatřila jí vyrazilo dech a to doslova. Draco Malfoy, její Draco, její důvod, proč se vzdala božství, její VŠECHNO, stál po kolena v bažině pouze ve svém spodním prádle a očividně se propadal stále hlouběji.
"Potopím se pro něj a vy mě potom vytáhnete," oznámil jim, jako by se nechumelilo a hodil Hermioně svinutý provaz, který měl uvázaný kolem pasu.
Ta ho sice chytila, ale ani ona a ani druzí dva nevypadali příliš šťastně nad jeho plánem. Měli dobrý důvod. Jak Jasmína řekla předtím, nikdy nepodceňuj Voldyho. Hermiona i Harry, kteří s ním už měli tu čest, tenhle fakt znali a Jasmína se ho alespoň domýšlela.
"Draco, pojď zpátky! Vymyslíme, jak tu věc dostat ven, ale nikdo z nás kvůli tomu nemusí riskovat krk!" ječela Hermiona nepříčetně. "Pojď zpátky dokud můžeš! Voldemort to má nějak pojištěný, vždyť víš, že on nikdy nedělá nic jednoduše! Tak se do prdele vrať!!"
Ještě než jí ale Draco mohl odpovědět, začala hladina bažiny bublat, jako by začala vřít.
"Sakra!" zařvaly Hermiona a Jasmína společně a zatáhly za lano, které je jako jediná věc spojovalo s Dracem, který už podle výrazu v obličeji pocítil vroucí bahno na své odhalené kůži.

Sakra, sakra, sakra!!!!! Co si do prdele myslel, že dělá?!! Sakra, kretén, idiot, hovado...SAKRA!!!!

Sakra zařvala Hermiona i nahlas, když se u Draca náhle objevil bahenní vír a vcucnul ho do sebe. Harry k nim přiskočil a a taky začal rvát za provaz nasáklý horkým bahnem. Nepohnul se ani o milimetr!

Draco, lásko, sakra, co to mi to děláš?! Pojď!!!!! DRACO!!!!

"Chce to systém," zaječela Jasmína. "Musíme táhnout souměrnou silou a všichni najednou!"
A tak táhli...

Nejvyšší, prosím tě, pomoz mi!! Nejvyšší, prosím, nenech ho umřít!!

"NEJVYŠŠÍ!!!" zařvala Hermiona, když vší silou rvala za provaz. Nevnímala pramínky krve, které jí tekly od stříbrné vločky na čele. Nevnímala ani svoje dlaně, které se jí rozdíraly do krve o hrubý provaz. Všechno na co se dokázala soustředit bylo, že Draco byl pod hladinou už téměř minutu bez vzduchu! Draco byl pod hladinou vroucího bláta už téměř minutu!!
Nejvyšší ale nepřišel. Nezáleželo na tom, jak moc ho Hermiona v duchu i nahlas prosila, ani na tom, jak moc nadávala, nepřišel a ani jinak neukázal, že by je slyšel, nepomohl jim.

Draco, Draco, Draco, Draco, Draco, Draco...DRACO!!!

Bylo to minuta a půl. Minuta a půl!!! 90 sekund!!! A stále se to prodlužovalo, s vypětím všech jejich sil se sice provaz přitahovali, ale tímhle tempem to prostě nemohli stihnout včas!
"Ne-stí-há-me!" lapala po dechu zoufale Jasmína a křečovitě táhla za lano. Slzy se jí a Hermioně nevědomky valily z očí. Náhle se to stalo.
V Harryho zelených očích se zablesklo a z úst mu unikl hrdelní výkřik. Hermiona s Jasmínou sledovaly, jak se mu napjaly svaly na pažích ještě víc (což už snad ani nebylo možné), až hrozilo, že prasknou a provaz se začal zázračně vytahovat z bahna. Zatáhli všichni společně. Šlo to už rychleji, vlastně mnohem rychleji než předtím. Svaly se napínaly k prasknutí, pot se valil ze všech pórů... Hermiona odhadovala kolik provazu ještě zbývá vytáhnout.

Metr a půl...metr a čtvr...metr...80 centimetrů...Draco, prosím buď v pořádku...70centimetrů...60....50....Bohové, Draco, kde jsi?!!!

"Už by tu měl být!!! Měl by tu někde být!!!" řvala Hermiona na své dva nejlepší přátele.

Kde, sakra, KDE?!!!!! Kde js... "Draco!!"

"Draco!!" zaječeli všichni tři, když se na hladině toho odporného svinstva objevila masa něčeho obalená v bahně. A to něco se nehýbalo...
Na tři rázná trhnutí vytáhli Draca na zabahněný okraj pevné půdy.

"Draco, bože, Draco, Draco," mumlala Hermiona nepříčetně, když se k němu sklonila.

Draco, prosím, buď v pořádku, Draco, prosím, žij!!!!

Jedním švihnutím hůlky z něj očistila bahno, jenom aby spatřila obrovské spáleniny na jeho bledé kůži. V prstech levé ruky pevně svíral ucho Mrzimorského poháru.

"Dejte od něj pryč to svinstvo!!" přikázala Hermiona a šlehla nenávistným pohledem po ozdobné trofeji. Spěšně se mu dvěma prsty pokoušela najít tep.

Netepe, netepe, netepe, netepe...

Zaklonila mu hlavu, otevřela ústa a pokusila se je vyčistit od bahna, které mu v nich zůstalo. Zhluboka se nadechla a potom se sklonila, aby Draci vdechla porci životadárného kyslíku. Jednou...podruhé..potřetí...Zkontrolovat tep.

Netepe, netepe, do prdele, on netepe!!!! Co dál?! Co dál?!

Odhodlaně mu položila spojené dlaně k dolnímu koncihrudní kosti, narovnala paže a začala se pohybovat v pravidelném rytmu, tak jak to četla v jedné knize. Ani se nepokoušela vzpomenout si v jaké, bylo to jedno.

Jak to tam psali?! 5:1?!!!!

Raz, dva, tři, čtyři, pět - vdechnout! Raz, dva tři, čtyři, pět - vdechnout. Proboha, Draco!!! Raz, dva, tři, čtyři, pět - vdechnout!! Pojď, Draco, pojd! Raz, dva, tři, čtyři, pět - vde...

Jeho hrudník se najednou začal sám pohybovat a Hermiona vykřikla nadšením. Teprve teď pohlédla na své dva nejlepší přátele, kteří klečeli u Draca z druhé strany.
"Harry, ulož ten hnus do pytle, který jsme pro něj připravili," požádala Harryho tiše. Ten jen pokývnul hlavou a přesunul se stranou, aby splnil její přání. "Jas, přines mi, prosím tě, co nejrychleji mast na vážné popáleniny. Měla by být v Dracově vaku."
V cuku-letu byla zpátky i s lahví, která se nápadně podobala těm na opalovací mléka od Astrid. Jak nejšetrněji dovedly, ošetřily Dracovi popáleniny na tváři, hrudi, pažích, nohou a potom, co ho spojenými silami přetočily i na zádech, lýtkách a zadní straně stehen. Mast působila okamžitě, během chvíle popáleniny zesvětlaly a kůže kolem nich už nebyla rudá a podrážděná. Spáleniny tam ale pořád byly.
Jasmína krátce pohlédla na Hermionu a na setinu sekundy se jejich pohledy spojily. Současně potom obě vytáhly hůlky a zašeptaly:
"Enervate!"

Pomalu otevřel oči a překvapeně zamrkal, když nad sebou uviděl Hermioninu tvář.
"Jas, Harry, buďte tak hodní a přineste sem všechny naše věci, přenášedlo má podle všeho odstartovat za pár minut, tak ať odsud vypadnem!"
řekla Hermiona unaveně aniž spustila pohled z Draca. Okamžitě uposlechli a potom si sedli vedle ní a čekali na přenášedlo.

Žije, žije, žije! Draco, láska, žije!!!

"Jsem v nebi?" zeptal se hloupě a dál zíral na Hermioninu zkrvavenou, uslzenou a vyčerpanou tvář. Ta otevřela ústa, aby něco řekla, když ji přerušil vysoký, chladný hlas.
"To sotva!"
Strnule vzhlédli od Draca na osobu, která to prohlásila. Lord Voldemort stál necelých 6 metrů od nich spolu se svými několika nejbližšími Smrtijedy a krutě se usmíval. Byli mezi nimi i Dracův otec, Bellatrix a Fenrir.

No to snad nemyslí vážně?!!!!zakřičel Hermioně v hlavě naprosto vytočenej hlas.
Co si jako myslí,že dělá?!! Zrovna jsem zachránila Draca, nenechám ho tady přece znnovu umřít!!! zaječel druhý hlas
Hm...to je sice moc pěkný, ale můžeš mi prozradit, jak se odsud dostanete?!!!


"Co chceš?!" vyštěkla na něj Hermiona s větší odvahou než jakou doopravdy cítila.
"Och, ale to je přece prosté, má milá," opáčil Temná pán a nepřestával se usmívat. "Chci vaši smrt!"

Ještě jednou mi řekne má milá a pozvracím se!!!! oznámil jeden z hlasů

"Hmm...tak to hádám, že máš smůlu..dobrovolně umřít nehodlám!" ozval se vedle Hermiony hlas Jasmíny.
"Ale, ale, ale," promluvila Bellatrix. "Kohopak to tu máme?! Že by si náš Potteří chlapeček našel malou kamarádku?!"
Hermiona po ní vrhla zničující pohled.
"Jste tady zbytečně, nemám v plánu zemřít a ani nechat zemřít svoje přátele, takže by bylo hezký, kdybyste si zbalili svý sakypaky a vypadli," zavrčela Hermiona.
"Ale, ale, naše malá Bohyně se zlobí..." projevil se Voldemort a ušklíbl se ještě víc, když na něm spočinul Hermionin zlobný pohled.
"A já si myslela, že jsi chytrý," řekla Hermiona k údivu všech. "Člověk by to předpokládal, když o tobě říkají, že jsi největší černokněžník od dob Salazara Zmijozela. No vždyť já jsem vždycky věděla, že není dobrý věřit pomluvám."
Voldemortovi ztuhl úsměv na rtech.
"Jak se opovažuješ, ty jedna malá mudlovs..."zavřísknul Lucius Malfoy po Voldemortově pravici.
"Buď zticha! S tebou se nebavím!" vyštěkla na něj Hermiona. Potom se znovu obrátila na Voldemorta a cítila, jak ji sevřely tři páru rukou.

Právě včas...
"Víš, Tome, dokonce i ten největší kouzelník a černokněžník všech dob by totiž měl vědět, že si nesmí zahrávat s BOHY!"
Jak vykřikla slovo Bohy, hodila po Voldemortovi lesklý mudlovský penny a drapla světélkující přenášedlo v jednom z vaků. Všechny ruce ji doposavad svíraly, a tak druhou rukou hmátla po vaku s Horcruxem.

Vyšlo to, vyšlo to!!! zpíval její hlásek, když viděla, Jak Voldemort i jeho následovníci o krok ustoupili před hrozbou malého předmětu, a ucítila známé škubnutí v pupíku.

***

"Hermiono!" ozvaly se hned tři hlasy najednou, když přistáli na podlaze primusské společenské místnosti. Hermiona se jen usmála.
"Měla jsem štěstí," prohlásila, když viděla, že Harry a Jasmína otevírají pusu, aby pronesli něco obdivného. Otočila svůj pohled na Draca, která ležel vedle ní a stále jí objímal kolem pasu.
"Draco," usmála se na něj, "žiješ!" Najednou její něžný pohled ztvrdl. "Co sis, ksakru, myslel?! CO?!! Mohls tam umřít, mohl ses uvařit a utopit v bahně!! Co sis myslel, žes tam prostě vpochodoval, ani ses neporadil o svým skvělým nápadu?!!!! CO sis, do prdele, myslel?!!!"
Draco na ní chvíli zíral a potom sklopil zrak na svá zranění. Očividně nemusel nic říkat, Hermiona si vystačila sama.
"...bála jsem se, že tam umřeš!! Bála jsem se, že tě nevytáhneme!! Bála jsem se, že tě ztratím! Už jsem tě dvakrát málem ztratila!! Jak jsi mohl být tak hloupý?! Jak jsi mohl riskovat krk, kvůli tomu hnusnýmu kusu kovu?!!!Mohl jsi umřít, mohl jsi umřít, sakra!!! Kdyby se s Harrym nestala ta zázračná proměna a nevytáhl tě, tak bys byl už mrtvej!!Sakra!!!Mrtvej...."
"Tys mě zachránil, Pottere?!" zeptal se Draco tiše. Skoro to nebylo slyšet, ale i tak tím nějak zázračně přehlušil Hermionin hlas.
"Nemohl jsem tě tam nechat," odtušil Harry s pohledem směřovaným k podlaze.
"Proč?" zeptal se Draco znovu.
"No to víš," zašklebil se na něj najednou Harry. "V rodině si lidi musej pomáhat, bratránku!"
Hermioně do očí vstoupily slzy a i Jasmína vypadala, že k nim nemá daleko.
"Takže teď už tomu věříš?" otázal se Draco trochu hlasitěji.
"V moment, kdy ses vrhl do tý bažiny, jsem to věděl. Takovou blbost by mohl udělat jenom někdo se zachráncovským komplexem. A pokud vím, ten máme v rodině!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikněte na odkaz, pokud jste četli a kapitola se vám líbila...není to zas tak namáhavý, prostě pohnete prstem na levý tlačítko myši a stisknete....

KLIK

Komentáře

1 Sonik Sonik | 19. října 2008 v 12:54 | Reagovat

ta se povedla :-) už se nemůžu dočkat až bude pokračování..:-))

2 malafoyse malafoyse | Web | 19. října 2008 v 16:44 | Reagovat

ako vždy to bolo super!!::)))

3 Grencle Grencle | Web | 19. října 2008 v 21:13 | Reagovat

děkuju vám dvěma za moc pěknej komentář...no asi to už nikoho moc nezaujalo, protože, jak tak koukám, komentáře nepřibejvaj...no co..nemůžu holt chtít zázraky...vím, že je to někdy moc velká námaha vyplodit komentář, takže se s tím už nikdo ani moc neobtěžuje...ale překvapilo mě, že ani na to jedno podělaný tlačítko nikdo nechce klikat...no, asi se to moc nelíbí...tak to holt njak dokončit a vyprdnu se na to....

4 veronika veronika | 19. října 2008 v 21:14 | Reagovat

celkom pekné

5 Kris Kris | Web | 20. října 2008 v 10:26 | Reagovat

Pěkný, právě teď jsem na tenhle blog narazila, zajímavý. Možná se pustím do dalšího čtení. Uvidíme.

6 Mbali Mbali | 21. října 2008 v 20:09 | Reagovat

Ahoj,

dnes jsem zjistila, že jsi zpět, tak vítej! =) Povídka Bílá bohyně se mi moc líbila, už námět sám o sobě, ale teď se mi zdá, že má děj poněkud rychlý spád a trošku se obávám příbuzenství mezi Dracem a Jas s Harrym. Nicméně piš dál, uvidíme, kam směřuješ, ale sama za sebe říkám, že miluji takové ty jemné náznaky, jako tomu bylo u Bílé bohyně.

PS: Myslím, že bys o svém návratu měla kontaktovat "spřátelené autory"!

7 Grencle Grencle | Web | 21. října 2008 v 20:32 | Reagovat

děkuju vám moc za komentář...vám všem..moc se mi líbí, že jste mi napsali váš názor a jsem ti moc vděčná, Mbali, žes přišla na můj blog i přes mojí roční absenci..děkuju ti za názor a podíváám se na to, popřípadě trošinku zpomalím (nebo hodně) a asi si dám i čas na nově nalezený příbuzenství Harryho, Jas a Draca...je jasný, že se z nich hned nestane milující rodina...prostě dám si záležet na malejch scénkách, kde se pokusím ukázat vývoj jejich vztahu...doufám, že to je to, o cos měla strach...

8 Grencle Grencle | Web | 21. října 2008 v 20:33 | Reagovat

jo a ještě něco..spřátelené blogy (blogy v Odkazech) jsem informovala, alespoň pokud si toho jsem vědmoa

9 Envy Envy | Web | 22. října 2008 v 6:49 | Reagovat

wwowowow Grencle!!! XD Jako ještě že ses vrátila!! XD tuhle povídku čtu na stránkách Catriony a hróóózně se mi líbí!!! XD e to fak bezva povídka a to říkám i když nesnáším nebelvír a Grangerovou v čele XD Vůbec tuhle generaci nemusím, ale ty to popisuješ tak..jinak XD tak lepčej XD úplně sem se lekla, jak se tam objevil ten Voldie!!! Jj Mionino schyzofrení já je ftipné XD prostě supr

10 Terík Terík | 23. října 2008 v 17:50 | Reagovat

Vítej zpět! Je to bezvadný Gren! Četla jsem ze zatajeným dechem. Není co dodat. Piš dál! :)

11 iv iv | 29. října 2008 v 12:08 | Reagovat

mě se povídka líbí ale pravda komentáře nepíši, tak ti teda bdu psát aspoň něco nebo smajlíka aby bylo vidět že jsem to četka. a mimochodem potěšilo mě že jsi se k psaní vrátila. bílá pohybě je opravdu dobrá povídka a učitě ji dopiš

12 Macik Macik | 29. října 2008 v 21:33 | Reagovat

supeeer gren jako vzdy mooc dobra povidka xD

13 Oli Oli | 31. října 2008 v 12:49 | Reagovat

Áhoj Gren !!! Tohle bylo fakt úžasný!!! Tyjo, z tohohle by se mohla udělat jiná knížka Harryho pottera, jakože Draco by se stal hodným a Ron by přešel na stranu zla .... i když to by bylo asi divný ...

No každopádně jsem právě zjistila, že jsi opravdu ta nejlepší spisovatelka ( :D ) kterou znám !!! Máš úžasný nápady a co je ještě úžasnější, dokážeš je skvěle popsat ! Třeba ty pocity a dojmy a ták ! Nikdo od nás ze třídy a ani většina z těch, o kom vim, že píší , nedokáže myšlenk zpracovat takovým úžasným způsobem jak TY !!!! Rozhodně bys měla psát dál !!!!

Ach ne ... porušila jsem svvůj slib .... aaaachjo ....už jsme napsala asi 5 komentářů....jsem naprosto vyčerpaná a zničená :D ....

Jo a PS: včera na ICQ jsi slíbila že dopíšeš jako první den a noc, ale nemusíš, NEJDŘÍV DOPIŠRADŠI BOHYNI a až potom Den a noc :) Tyjo !!!! Tohle bylo vážně skvělý ! ( Ta povídka, né ten komentář samozřejmě)

14 Areneis Areneis | 2. listopadu 2008 v 17:30 | Reagovat

Je to moc pěkná kapitola a doufám, že další bude co nejdřív

15 Susan Susan | Web | 8. července 2010 v 10:31 | Reagovat

Krása. Jestli se dostanu na konec téhle povídky asi to vopláču. Je to parádní.
...Takovou blbost by mohl udělat jenom někdo se zachráncovským komplexem. A pokud vím, ten máme v rodině!" tak to mě dostalo :-D :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone