Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

3. kapitola

11. listopadu 2008 v 0:00 | Terík |  Božský Leo - povídka od Terík
Tak přidávám 3. kapitolku k BL. Chtěla bych jí věnovat Grencli a Oli za komentář k minulé kapitolce (Oli, už mám novou). Pokud jste kapitolu četli a chcete, aby byla další věnována vám, musíte holt komentovat. :) Tak pokud si to přečtete, přeji příjemné počtení.



Pak jsem se propadla do neprostupné temnoty…. Najednou mě něco oslepilo. Byla to ohromující záře. Trvalo mi delší dobu, než jsem si na tu záři zvykla a najednou jsem to uviděla. Byl to nádherný bílý kentaur! Měl ale obrovská bílá křídla a byl také o mnoho větší než kentauři z obrázků. Pak promluvil nádherným čistým a zvonivým hlasem: "Vítám tě v říši Strapterů." Nevěděla jsem, o čem to mluví, ale poslouchala jsem zaujatě a skoro bez dechu dál. "Jmenuji se Féres a byl jsem vybrán, abych ti objasnil tvůj úkol." Nemohla jsem věřit ani zraku ani sluchu. Co mi to tu vykládá?
"Promiňte,"osmělila jsem se, ,,ale co tu dělám?" Podíval se na mě zářivě modrýma očima a pronesl: "Neměj strach. Vše se včas dozvíš. Teď ti musím objasnit tvůj důležitý úkol. My Strapterové žijeme na nejskrytějším místě, které odhalujeme jen málokomu. Tobě se podařilo získat si naši důvěru. Existuje kouzelnický svět, ve kterém právě teď zuří nemilosrdná válka. Jistý lord Voldemort shromažďuje armádu Zla a chystá se ovládnout svět. To znamená pohromu i pro váš svět." Pak mávnul rukou a objevila se jakási mramorová miska. Pak pokračoval: "Tohle je myslánka. Pokud se do ní vloží vzpomínka, zobrazí ti ji takovou, jak si ji dotyčný člověk kterému vzpomínka patří, pamatuje. Kdybych ti teď vše vysvětloval, nezbyl by nám čas a zbytečně bychom se zdržovali." Pak vyndal zpod křídla nějakou průhlednou lahvičku se stříbrnou tekutinou a vlil jí do myslánky. Když jsem se naklonila blíž k myslánce, uviděla jsem nějakého malého asi ročního chlapce. Najednou mě myslánka vtáhla dovnitř a já jsem byla přímo vedle něj. Chlapec (jak jsem se později dověděla-Harry Potter) ležel v postýlce a byla u něj jeho matka. Pak jsem ale slyšela rozrušený hlas nějakého muže a byla svědkem toho, jak byli Harryho rodiče zavražděni a jak on útok přežil.

Viděla jsem také sestříhaně celých šest let, které Harry prožil v nějaké kouzelnické škole jménem Bradavice. Bylo to velice ohromující a divné, protože jsem nikdy na kouzla nevěřila a teď jsem jich viděla až, až. Nejhorší na všech vzpomínkách byl Voldemort, který (jak už vím) je nejobávanějším černokněžníkem všech dob. Ale jediný, koho se Voldemort kdy bál, je ředitel bradavic Albus Brumbál. A taky jsem se dozvěděla, což bylo podle Férese nejdůležitější, co jsou to viteály. Když mě něčí ruce vytáhli zpět z myslánky, nemohla jsem tomu stále uvěřit. I když jsem to tušila, stejně jsem se zeptala, co jsem měla na jazyku: "Féresi, čí jsou ty vzpomínky?" "Harryho Pottera," odpověděl to, co jsem stejně čekala. "A teď k tvé situaci. Ležíš na lavičce v parku v náručí jednoho mladého muže, který tě zachránil před partičkou nějakých výrostků." "Adam že mě zachránil?,"neomaleně jsem mu skočila do řeči. "Pokud mě budeš přerušovat, tak tu budeme ještě hodně dlouho." "Jistě promiňte," omluvila jsem se. "Nic se nestalo, ale pro příště," odmlčel se a pokračoval dál, "takže ležíš na lavičce a tohle je něco jako tvůj sen." "Ale přesto to sen není. Je to skutečnost, která se odehrává v tvé hlavě, ale existuje. Ale teď k tvému úkolu a tvým schopnostem." "Schopnostem? Jakým schopnostem?," skočila jsem mu už podruhé do řeči, ale tentokrát to přešel bez komentáře. "Byla jsi, jak jsme zjistili, obdařena schopnostmi kouzelníka. Ale nejsou to ledajaké schopnosti. Jsou to schopnosti navíc, které nemá žádný jiný kouzelník. Alespoň ne všechny najednou. Kromě základních schopností máš navíc i schopnost léčit, schopnost teleportovat se i z míst, kde se není možné přenést, schopnost astrální projekce, telepatie, vidění lidské aury, přeměny vzhledu a mnohem silnější bílou a dokonce i černou magii a obranu proti ní." "Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou, než mi Féres pohledem připomněl, že jí mám zavřít. "A ještě něco,"dodal, "představuj jménem, které sis vymyslela. Laura. S Adamem si to zařiď, jak chceš. Ale upozorňuji tě, že ho teď budeš vídat každý den a bude to váš společný úkol. Rozhodně mu nezatajuj důležité informace. Dávám ti tři hodiny na to, aby sis to zařídila ve vašem světě. Určitě se tam jednou zase vrátíš, ale ještě to chvilku potrvá. Věřím, že svůj úkol splníš a neutečeš před ním. A teď už se probuď. Hodně štěstí."


oOOOOOOOOOOOOOOOOOOOo

Něco mě zašimralo na tváři. To sluneční paprsek si mi na ní proklestil cestu skrz pramen vlasů, které mi volně padaly přes obličej. Otevřela jsem oči a zamrkala jsem. Byl to jen sen? Podívala jsem se na Adama, u kterého jsem opravdu měla hlavu na klíně a zahleděla se na něj. Spal.
Vypadá tak roztomile, když spí. Ale co to plácám? Adam nemůže bejt roztomilej! To zaženu z hlavy. Ale nejspíš vážně chodí do posilovny. To tělo. Ach to ne! Je to blbec, kterej rozhodně není hezkej. A jéje. Zas sem zabloudila myšlenkami někam, kam jsem vůbec nechtěla. A navíc se musím přesvědčit, že Féres nebyl jenom sen.
Podívala jsem se na papírek, co ležel vedle odpadkového koše a pekelně jsem se soustředila. Když se nic nedělo a už jsem to chtěla vzdát, najednou se papírek lehce pohnul. Zamrkala jsem, jestli se mi to nezdálo a pak jsem papírek začala znovu hypnotizovat. A opravdu! Papírek se zvedl a vyletěl do vzduchu. Vznášel se chvíli nad zemí, a když jsem si uvědomila, že to začínám ovládat, tak ladně přistál v koši. Ihned jsem si uvědomila, že to vážně sen nebyl, a že to musím okamžitě říct Adamovi. Ale nechtěla jsem ho budit. Když tak krásně spal… A tak jsem k němu, jak nejvíc soustředěně jsem mohla, vysílala svojí myšlenku. Probuď se. Probuď se prosím.
Adam se zavrtěl, ale nic se nedělo. Tak jsem se soustředila ještě víc a hned na to Adam otevřel oči. Rozhodla jsem se mu neříct úplně celou pravdu. Vlastně mu řeknu všechno, kromě jedné věci. Svojí identity. Budu pro něj stále Laura. Alespoň prozatím.
Nejdřív nechápal, kde je a co se stalo, ale hned jak mě uviděl, začal se vyptávat: "Nestalo se ti nic, Lauro? Už je ti dobře?" "Je mi fajn. Ale teď mě musíš poslouchat. Je to hodně důležité. A prosím, abys mě nepřerušoval." Všechno jsem mu pověděla. O Féresovi, zemi Strapterů i o kouzelnickém světě a našem důležitém úkolu. "Já vím, že mi teď nevěříš a myslíš si, že jsem blázen, ale co tohle?,"řekla jsem mu a jediným pohledem jsem zapálila kus jeho bundy. "Ježiš promi…," nedokončila jsem větu, protože Adam dal ruku nad plamen a pramenem vody ho hned uhasil. Taky na to koukal jak na zjevení. Tak on má ty schopnosti taky? Tím se všechno ulehčilo. "No vlastně jsem ti chtěl říct, že se mi zdálo to samý, ale tys mě nenechala promluvit," okomentoval můj zmatený, ale přesto radostný výraz. "No tak to celou situaci ulehčuje a nemusím ti nic podrobně vysvětlovat. Můžeme přejít rovnou k akci," rychle jsem to uzavřela. "K jaký akci?," zíral na mě. Ježiš, ten je nechápavej. To je hrozný. "No přece, že si to půjdeme zařídit ke svým rodinám. Nesmíme ztrácet čas. Už jsme ztratili hodinu mluvením. Za hodinu a půl zase tady platí?" "Dobře,"kulil oči. Nepotrpím si na žádný dlouhý protahování. Rychle jsme se tedy domluvili na plánu a teleportovali se před naše domy.
Náš plán byl následující. Doufali jsme, že se nám podaří astrální projekce hned napoprvé a domluvili jsme se, že si vytvoříme astrální kapky. Ty za nás budou chodit do školy, mluvit s rodiči…no prostě se budou chovat jako my. Ale nebudeme to my. Bude to pouze odraz naší duše. A to je něco úplně jiného. Není v tom ten pravý život. Astrální kapky si neumějí užívat života a bavit se.
Když jsem došla za mámou, dala jsem jí velkou pusu, což ji překvapilo, protože to obvykle nedělám. Řekla jsem jí taky, že jí mám moc ráda a je pro mě nejdůležitější na světě. "Není ti něco, holčičko? Nemáš teplotu nebo ti není špatně," zajímala se. "Ne je mi fajn. Zatím mami. Uvidíme se brzy," řekla jsem, naposledy jsem se za ní otočila, zamávala a pak už jsem zavřela dveře svého pokoje.

Maminka se vážně obávala o svoji dceru, ale nakonec si řekla, že to nechá tak. Ono se to nějak vyvrbí.
Jakmile jsem se zavřela, neztrácela jsem čas a pustila se do tvorby astrální projekce. Po čtvrthodinovém snažení se mi povedla má přesná kopie, dostala poslední instrukce a pak už jsem zaplula do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu a vžila se do své nové image. Rychle jsem se nalíčila. Dala jsem si jenom řasenku a lesk na rty a pak jsem na sebe hodila (jelikož bylo teplo) mini kraťásky a žluté tílko s uvazováním za krk. Musím uznat, že mi to fakt slušelo. Pak jsem se rychle teleportovala na místo, o kterém vím, že na něj nikdo nechodí. Vydala jsem se do parku, který byl hned za rohem.
Jaká byla moje smůla, když se proti mně zpoza rohu vynořila ta partička z koncertu. Zrzoun a jeho podivní přitroublí kumpáni. "A heleme se. Ta holčička, co si myslí, že je dospělá a může si dělat, co se jí zlíbí," řekl ten Zrzoun a nebezpečně se usmál. Jaké ale bylo jeho překvapení, když viděl, jaké jiskřičky mi v očích poblikávají. Jsou to jiskřičky nezbednosti, které tam občas mívám, když mám něco za lubem. Teď už se těch mameluků nebojím. Z ruky mi vyletěl maličký blesk a roztrhl tomu Zrzounovi kšandy. Tomu spadli kalhoty a pod nimi měl trenky s nápisem "Little Superman". Všichni se začali smát a já využila chvíle a nečekaným kouzlem je všechny shodila do rybníku.
Pak už jsem jen běžela na místo určené k setkání s Adamem. Ten už tam stál a nervózně přešlapoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 11. listopadu 2008 v 12:42 | Reagovat

ZAjímavé.

2 Oli Oli | 12. listopadu 2008 v 14:25 | Reagovat

Napíínavéééé :D Hele Terýsku, až tu budeš mít 20 000 komentářů, to se těšim, že nám to všem věnuješ :D to bude věnování zřejmě delší než povídka :D :D :D .... No jo... Dost bylo srandy. Ještě pořád se zlobím, že jsi mi 1)neposlala 8.díl a za 2) že to sem přidávaš tak pomalu , protože :

lidi totiž nevěděj o co jde a já z vlastní zkušenosti vím, že se moc nepouštějí do povídky, když má jen první dvě kapitoly... to radši až když je jich víc, aby třeba věděli o čem to je atd atd ... z toho tedy plyne  PŘIDEJ SEM VŠECHNO CO MÁŠ '! ! !! ! ! !! ! ! !! ! !!  !! ! !!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone