Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

No, Severusi?!

2. prosince 2008 v 20:26 | Grencle |  Bílá Bohyně

tak...je tu další kapitola k Bílé Bohyni...není to nic extra, ale pokoušela jsem se, aby to bylo alespoň trošku vtipný...je to spíš ukázkou toho, jak se Draco a Harry a Jasmína sbližují a poznávají...tak čtěte a komentujte...:-))) byla bych ráda, kdyby se tu objevilo, takovejch 10 komentů...
Mimochodem, něco pro tebe, Olinko, políběj se:-)))



"Točíš, Hermsie," připomněla Jasmína svojí kamarádce. Seděli na čtyřech spojených postelích na ošetřovně a uprostřed kroužku ležela láhev od máslového ležáku. Hermiona se přestala smát a zamračila se na Jasmínu.

"Jmenuju se Hermiona!! Jen to zkus, Her-mi-o-na!!" opravila jí podrážděně. Jasmína jen otráveně protočila oči.

"No jasně, cokoli řekneš, Her-mi-o-no!" utahovala si z ní. "Tak dělej!" Pobídla ji, když se Hermiona k ničemu neměla a místo toho se na ni mračila. Ta se tedy chopila flašky a jedním pohybem zápěstí ji roztočila.

Harry, Jasmína, Hermiona a Draco se na ošetřovně nudili, a tak se rozhodli, že si čas na lůžku zpříjemní. Jakmile zmizela madame Pomfreyová z dohledu, srazili k sobě postele a začali hrát flašku. Nebyla to ale flaška v pravém slova smyslu, spíš něco jako "příběh za příběh" a "tajemství za tajemství". Skleněná nádoba ještě chvilku rotovala kolem své osy, ale potom zátka neomylně ukázala na Harryho.

"Tak povídej, bratře, tajemství a nebo příběh?" vyzvala ho vesele Jasmína.

"Příběh," oznámil jim Harry jednoduše. Všichni tři se zvědavě naklonili a čekali, co ze slavného Chlapce, který přežil, vypadne. "Je to krátký a hloupý, ale jeden z veselejších okamžiků mého dětství..."

Bylo letní ráno jednoho z parných červencových dní. Černovlasých sedmiletý chlapeček se skláněl nad zářivě zeleným trávníkem před útulně vypadajícím domkem a vytahoval ze záhonku mrkví nežádoucí stébélka plevele. Sluníčko pomalu stoupalo na oblohu, ale když se ocitlo v nadhlavníku, neměl Harry ještě ani polovinu. Tlustý blonďák se kolem něj projížděl na fungl novém horském kole a zlomyslně se na svého bratrance šklebil.

"Hele, Pottere," vypískl Dudley. "Víš, že příští týden dostanu novou želvu?"

Harry se ani neohlédl a dál plel ten nekonečný záhonek. Tlusťoch, který byl zřejmě popuzen nedostatkem reakce, "přitvrdil".

"Táta mi koupí novej playstation." Stále žádná odpověď. Harry si otřel sklíčka brýlí a dál se věnoval své práci. Za sedm let života s Dudleym se už naučil, že je lepší na jeho provokování neodpovídat. Kdyby se otočil, všiml by si, že blonďákův výraz nabral už něco ze zoufalosti.

"Heč!" dodal Dudley a Harry převrátil oči v sloup. Nastala chvilka ticha a Dudleymu se najednou na tváři objevil vědoucí výraz. "Zítra máš narozeniny, Pottere."

Harry se zarazil.

"Možná, že dostaneš ramínko nebo kartáček na zuby."

Sevřel pěstičky kolem lopatky až mu zbělely klouby a vtom se to stalo. Ozvalo se prásknutí a vzápětí výkřik, jak Dudley sletěl do po hlavě do kýblu s plevelem. Malý Harry nechápal, jak se tyhle věci děly, ale faktem zůstávalo, že se děly. Říkával jim šťastné náhody...

Harry dovyprávěl a vesele se usmál nad vzpomínkou na blonďatého tlouštíka s hnědým kýblem na hlavě. Jasmína se kuckala smích, Draco na něj obdivně zíral a Hermiona vypadala, že neví, jestli se má smát a nebo ho kárat.

"Tohle se ti stalo víckrát, Pottere?" zeptal se ho Draco a na tváři měl výraz neskrývané nedůvěry. Harry se na něj zmateně otočil.

"Ano, proč?" Nepřítomně si prohrábl vlasy. "Myslel jsem, že je to normální."

Draco potřásl hlavou a zamyšleně se otočil k Hermioně. Ta také vypadala překvapeně a zmateně.

"Co je na tom?" zeptala se a bezděky Dracovi pocuchala světlé vlasy. "Četla jsem, že je to normální pro malé děti, které neumějí ovládat magii."

"To ano, jednou nebo dvakrát se to obvykle stává, ale už jsem roky neslyšel o případu, kdy by se to někomu povedlo více než třikrát," mínil Draco a vrhl po Harrym pohled špatně skrytého obdivu. "Vypadá to, že asi nebudeš zas tak marnej případ."

Nabídl Harrymu přátelský úsměv a ten se na něj také zašklebil. Obě dívky scénku pobaveně sledovaly. Bylo vtipné, jak se během několika dnů oba kluci zbavovali dlouholetých předsudků a křivd.

"Nerada ruším tuhle chvilku," začala Jasmína s úšklebkem a Harry i Draco slabě zrudli nad tím "obviněním", "ale myslím, že bys měl točit, Harry."

Harry, stále ještě slabě růžový, uchopil skleněnou láhev a roztočil jí. Ta postupně zpomalovala a potom, jakoby se nemohla rozhodnout, ukázala do mezery, který byla mezi Dracem a Hermionou. Nutno podotknout, že to bylo téměř nemožné, protože u sebe seděli velice, ale velice blízko.

"Pane jo, tahle hračka umí zázraky," zažertoval Harry, který si toho očividně také všiml. Draco na tváři vykouzlil svůj legendární poloúsměv "Jsem Malfoy, a to už něco znamená..." a Hermiona lehce zrůžověla. Draco se na Harryho vítězně usmál a bez nějakých okolků Hermionu políbil. Ta se nejdřív trochu bránila, ale potom, jakoby se rozhodla, že se jí to přece jenom líbí, zapomněla na to, že jsou na ošetřovně, že před nimi sedí její nejlepší kamarád se svojí sestrou, že existuje svět okolo a oplácela Dracovi jeho polibky se stejnou dávkou entusiasmu. Jasmína se válela smíchy nad výrazem svého bratra. Obočí měl zkroucená ve znechucení a vykřikoval:

"Jo, jo, jasně, byl to vtip! Dělal jsem si legraci! Najděte si nějakej přístěnek! Hele, Malfoyi, já tohle fakt nepotřebuju vidět!!"

Když se od sebe ti dva nakonecodtrhli a Harry se vzpamatoval z toho šoku, mohla hra pokračovat.

"Takže, ehm, hádám, že to platí pro vás oba," dostal ze sebe Harry. Všichni v místnosti kývli na souhlas. "Takže, Hermiono...Příběh nebo tajemství?"

Chvilku bylo ticho, jak Hermiona zvažovala svoje možnosti.

"Žádný příběh mě nenapadá, tak se ptej," pobídla Harryho k vyzvídání.

"Pověz mi nějakou šílenou věc o tobě, něco, co nikdo neví a čemu by pravděpodobně neuvěřil, kdyby to slyšel," poručil si Harry a Jasmína s Dracem se dychtivě naklonili, aby jim náhodou neuteklo nic z toho, co by o sobě Hermiona prozradila.

Hmmm...co by to mohlo být? O čem nikdo neví, čemu by asi nevěřili?

Ty už jsi tu zase? A já už doufala, že jsem se tě zbavila!

Mě se nikdy nezbavíš, hehehe...

"Občas," začala Hermiona a rukou nervózně uhlazovala pokrývku. "Občas mě štvou takové nepříjemné myšlenky, které mi jako hlásky narážejí do mysli. Jsou opravdu nesnesitelné, sarkastické a vždycky mě vytočí."

Stydlivě se po ostatních podívala, ale nevypadalo to, že by je to nějak pobouřilo. Jasmína se zase rozesmála a i Harrymu cukaly koutky.

"Jsi taková malá, trošku schizofrenní princezna se stříbrnou vločkou na čele," vyprskl Draco a chtěl pokračovat ve škádlení, když se na něj Harry zlomyslně usmál.

"Tak co, Malfoyi, jsi na řadě," zazpíval mu vesele. Draco polkl. V očí jeho tří kamarádů se leskly pomstychtivé plamínky. V té hře k nim nebyl zrovna nejlaskavější a donutil je vyprávět pár trapných historek.

"Tajemství?" zeptal se nejistě. Harrymu vesele blýsklo v očích.

"No, dobře," zamyšleně si pohladil bradu v předstírání, že si hladí dlouhý plnovous. "Stejná otázka."

Draco si oddychl. To nebylo zas tak těžké, vlastně věděl naprosto přesně, co řekne.

"Jednou mi Snape srazil 20 bodů a dal školní trest," oznámil jim s veselým výrazem. Tři brady málem spadly až ke kolenům.

"Snape?"

"Trest?! Tobě?!

Draco se spokojeně zašklebil nad jejich výrazy a čekal na jednu otázku, kterou si strašně přál slyšet.

"Jak se to stalo?" zeptala se konečně Hermiona a vysloužila si za to od Draco zářivý úsměv.

"To jsem tak jednou..."


Draco Malfoy, zmijozelský prefekt, se procházel po chodbách. Bylo už slabě po večerce a on měl tu noc dozorovat na chodbách kolem prefektské koupelny. Se znuděným výrazem si pohazoval hůlkou a s rukama v kapsách se pomalu klátil chodbou. Najednou ticho bradavického hradu prořízl děsivý skřek a náhoda tomu chtěla, že se ozval zrovna z prefektské koupelny, u které se Draco právě nacházel.

Ztuhl v pohybu a pevně sevřel hůlku. Netušil, co způsobilo ten odporný zvuk, ale rozhodně to nebyl ani duch ani strašidlo, tím si byl jistý. Ten zvuk zněl, i když se to zdálo nemožné, jakoby pocházel od živého tvora, možná nějakého zvířete. Draco chvíli stál a poslouchal, už si začal myslet, že se mu to snad jen zdálo, když se ten zvuk ozval znovu.

Ano, opravdu to přicházelo z koupelny.

"Možná je tam nějaké nebezpečné zvíře?" napadlo Draca. "Nebo se tam možná topí něčí kočka?"

Držel se své hůlky a zamumlal heslo. Dveře se pomalu otevřely a on opatrně vkročil. Všude byla pára a ten zvuk začal přicházet více frekventovaně. Pevně držel svojí hůlku a postupoval párou k místu, odkud zvuk vycházel. Jak se blížil, připadalo mu, že v těch strašných skřecích rozeznává slova.

"Pojď zamííííííííchat můůůůůj kotlík!! Vždyť víš, že má kouzelnou moooooc! Mááá horká silná láááskááá budě tě hřát po ceeeeeeeeelou noc!"

Co to bylo?! Znělo to nápadně jako text písně od Celestiny Warbeckové. Pokud si Draco správně pamatoval, slyšel ji jenom jednou, ale ta děsivá melodie, falešný hlas a ta..ta..slova se mu vryla do paměti. Ano, naprosto určitě to byl Kotlík plný horké silné lásky.(Princ dvojí krve, 273) Ale kdo mohl mít, proboha, tak zvrácený vkus, že by si to zpíval ve sprše?!!

"Možná nějaký cvok z Nebelvíru," zamumlal Draco a zlomyslně se usmál. Představa, že chytí Pottera v tak trapném okamžiku a dá mu školní trest byla tak lákavá. Přiblížil se ke cloně, za kterou se skrýval onen narušitel školního řádu. Draco se se zhluboka nadechl a s jedním trhnutím závěs odhrnul.

"Hezkej výstup, Pottere, s tím by ses dostal na prkna Brodwaye," poznamenal.

S afektovaným úsměvem zúžil oči a už si chtěl začít vychutnávat chvilku vítězství, když mu došlo, na koho se to dívá.

Ze sprchy na něj třeštil oči velice mokrý a velice odhalený Severus Snape. Draco vypoulil oči a rychle závěs zatáhl. Hned jak to udělal, musel přemáhat silnou touhu svalit se smíchy na podlahu a třískat pěstmi do mokrých dlaždic. Ten hrozný zpěv, to byl...to byl...Snape?!!! Chvilku bylo ticho, ale potom se už Draco neovládl.

"Ach, namíchej mi kotlík plný horké silné lásky!!" zanotoval a otočil se na útěk z koupelny. Jenom z dálky už slyšel Snapeův řev:

"...20 bodů!! A školní trest!!"


Všichni se váleli smíchy. Hermioně z očí dokonce tekly slzy.

"Snape?! Snape?!!" Bylo to jediné, co ze sebe dokázala vypravit.

"Malfoyi! Malfoyi!" křičel Harry jako smyslů zbavený a mlátil do polštáře. Jasmína se nezmohla ani na to. Sice Snapea neznala tak dobře, jako ostatní, ale představa netopýra ze sklepení, jak si zpívá ve sprše, byla prostě neskutečná!!!

Dveře do ošetřovny se otevřely a na čtyři smějící se studenty padl černý stín. Smích ustal, jako mávnutím proutku, když dovnitř vpochodoval Severus Snape s pláštěm, který mu charakteristicky povlával za zády.

"Co se to tu děje?" zahřměl a zlobně po nich blýskl očima. Ke svému překvapení zjistil, že se ani jeden z nich nekrčí strachy. Naopak, mistr lektvarů byl zděšen, když zjistil, že jim cukají koutky.

"Zamíchej můj kotlík," začala Jasmína prozpěvovat šeptem a Snape ztuhl. Mrkla na Hermionu a ta se přidala.

"Vždyť víš, že má kouzelnou moc," zpívaly už více nahlas. Draco a Harry se neovladatelně třásli na postelích a holky přidaly na hlasitosti.

"Má horká lááááááááskáááááááá tě bude hřát ceeeelouuuuu nooooooooooc! Oh, yeah!!"

Severus Snape zděšeně zíral na čtveřici studentů. Musela to být náhoda!! To by přece Draco nikdy... Nakonec se otočil a vyběhl ze dveří. Na chodbě se opřel o stěnu a horečně přemýšlel, jestli je bezpečné vrátit se zpět a dát jim všem školní trest až do konce roku. Najednou se vedle něj ozval tichý hlas ředitele školy:

"Tak Celestina Warbecková, Severusi?"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | Web | 2. prosince 2008 v 21:14 | Reagovat

uaaa kotlík plnýýýýý lááááásky XD XD XD ne to ani nejde si představit!! uf uf uf XD XDto je bombastický XD XD já se klátím já se směju XD XD je heheheheh XDXD to je fakt ftipný XD

2 veronika veronika | 2. prosince 2008 v 21:37 | Reagovat

to bolo skvelé. :)

3 Oli Oli | 3. prosince 2008 v 14:25 | Reagovat

Tyjo...Jak to věděl Brumbál ????!!!! Ale fakt vtipný :D

4 Kris Kris | Web | 3. prosince 2008 v 15:15 | Reagovat

Pěkný, zpívající Snape. Hezky jsem se nasmála.

5 Terík Terík | Web | 3. prosince 2008 v 17:19 | Reagovat

No, Severusi? :) Úplně sem viděla Draca, jak začal zpívat a pak zdrhal. Strašně skvělej díl! Těším se na DALŠÍ!!!

6 Sonik Sonik | 3. prosince 2008 v 17:27 | Reagovat

:-D takhle jsem se dlouho nenasmála :-D :-D :-D wow, o tom se mi bude i zdát :-))

7 iv iv | 3. prosince 2008 v 18:03 | Reagovat

tak to bylo dost dobrý

8 Trili Trili | 4. prosince 2008 v 11:02 | Reagovat

:-D to byla kapitola :-D

9 Lucinka256 Lucinka256 | Web | 4. prosince 2008 v 13:10 | Reagovat

Kdysi dávno jsem tuhle povídku četla na fanu, ale pak jsem jí tam nějak přestala vídat... No, jsem ráda, že jsem jí tady znova objevila a mohla si ji přečíst i včetně nových kapitol:) Tahle mě fakt rozesmála, tak doufám, že brzo napíšeš další:)

10 Lilly Lilly | Web | 8. prosince 2008 v 14:26 | Reagovat

moc hezké, dost mě to pobavilo:D doufám, že brzy přidáš další

11 Valli Valli | Web | 11. prosince 2008 v 21:31 | Reagovat

Tak to prostě DOKONALÝ!!!xDDDDD!!!!!!!!já z toho teda nemůžu!!!xDDD

12 Mia Mia | 14. prosince 2008 v 15:32 | Reagovat

Bylo to SUPER, málem jsem slítla ze židle xD   Těším se na pokráčko xD

13 Yamiru Misagiri Yamiru Misagiri | 20. března 2010 v 9:02 | Reagovat

sem spadla z míče když sem to četla DOKONALÝ :-D  :-D

14 Susan Susan | Web | 8. července 2010 v 11:05 | Reagovat

Ouh yeh..tak kotlík lááásky? :-D Parádní. Asi budu muset na monitor přidělat stěrače. :-D Nebo by si vždy na záčku mohla napsat varování-nejist nepít NEBEZPEČNO :-D Prostě bomba super :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone