Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

1. kapitola

10. ledna 2009 v 11:40 | Grencle a Terik |  Společná povídka

tak tohle je povídka, kterou jsem začala psát společně s Terikem...doufáme, že se vám bude líbit, nečekejte žádnou hlubokou myšlenku, ale počítejte s tím, že se dozvíte pár věcí, které nám J.K.R. utajila...
Grencle a Terik




Mlžný opar halil bradavický hrad do svého hávu a první studenti se začali probouzet. Snad úplně první z nich byla malá zrzka ze sedmého ročníku Nebelvíru.

"A je tu ráno! A je tu nový den!" zaječela, když se posadila na své posteli s nebesy.


"Sklapni, Molly," zavrčela černovláska, která ležela na lůžku naproti ní.

No co, Molly Prewettová byla ranní člověk a nic jí nedělalo větší potěšení, než buzení svých ospalých spolužaček.

"Ale no tak, Minnie, mám hlad, ty určitě taky, tak pojď!" štěbetala Molly a s pořádnou dávkou entusiasmu si rozčesávala dlouhé kudrnaté vlasy. "Je pátek, poslední den před víkendem, za dva měsíce a tři dni budou Vánoce, sníh a prázdniny! Čím dřív vylezeš z postele, tím dřív přijdou!"

Minerva McGonnagalová, její nejlepší a jediná přítelkyně, se neochotně zvedla a promnula si oči.

"Pozraďte mi někdo, proč jsem si ještě nepořídila špunty do uší, jako Synthia s Amandou?!" zavrčela, ona rozhodně nebyla ranní ptáče. Molly se na ní rozesmátě podívala.

"Protože máš ráda, když tě budím," zazpívala a už táhla Minervu k velké skříni na oblečení. "Tajně se ti to líbí, i když si to nechceš přiznat."

Minnie si jen povzdychla, obrátila oči v sloup, ale oddaně se se svou kamarádkou začala přehrabovat ve skříni. Když byly dívky oblečené, učesané a patřičně zkulturněné, vyrazily do Velké síně.

"Kupodivu" tam skoro nikdo nebyl. Kdo by taky, když bylo teprve šest hodin ráno. Šest hodin a ony už zasedaly k nebelvírskému stolu! "Ta Molly je vážně blázen," pomyslela si Minerva a usedla naproti své kamarádce. Vtom se otevřely dveře Velké síně a dovnitř vešli dva chlapci ze Zmijozelu.

Molly se otočila, aby si nově příchozí lépe prohlédla. Jednomu na ramena splývaly delší blonďaté vlasy a leskly se ve slunci, které dovnitřpronikalo velkými okny. Leskly se mu i jeho vodově modré oči, když debatoval se svým přítelem. Ale ten druhý! Molly Prewettová nikdy nevěřila na Osud nebo předurčení, ale tohle jí tak připadalo. Blonďákův přítel měl krátké zrzavé vlasy, patřičně upravené gelem. Na malý moment se jejich zelené oči střetly.

"Ach Bože, Minnie," šeptla Molly do ucha své kamarádce, která leknutím nadskočila.

"Příště už mě takhle neděs," vynadala jí.

"Co se děje, Moll?"

"Podívej se na Arthura Weasleyho. Je tak úžasný," šeptem sdělovala Molly své nejlepší přítelkyni.

"Kams dala oči Molly?," zeptala se s údivem v hlase Minerva.

"No, nevím," odpověděla Moll zamyšleně, "nejspíš na něm zůstaly přilepené. Ale jen ­
se podívej. Jsme si tak podobní. Oba máme stejnou barvu vlasů, oba máme hnědé oči. To musí být osud." Jako pokaždé, když z úst Molly vypadne nějaká absurdita, Minerva protočila oči v sloup.

"Takovej namachrovanej frajírek a navíc ze Zmijozelu. A s sebou si přitáhl ještě většího dementa. Abraxas Malfoy. Z věhlasné rodiny čistokrevných Malfoyů. Pche." Molly už ale svou kamarádku neposlouchala a zasněně se pustila do slaniny s míchanými vejci a toastem, který pro ni s takovou láskou a péčí připravili domácí skřítkové.

"Moly? Molly?! Slyšíš mě?" mávala jí Minerva rukou před obličejem, když se její kamarádka málem rýpla plně naloženou vidličkou do nosu. "Molly, vzbuďse!!"

Zrzavá dívka se pomalu otočila za hlasem a zmateně zamrkala, když zjistila, že se jí Minerva už hezkou dobu snaží přivolat zpět mezi "živé". Znovu nahodila svůj věčný a neuhasínající úsměv a spustila:

"Představ si dům s různými patry nasázenými nad sebe a sedm zrzavých dětí, které kolem něj pobíhají!! Nebylo by to úžasné?!"

"Cože?"

"No nebylo by to úžasné?! Všech sedm dětí by mělo zrzavé vlasy a hnědé oči!"

"Molly, dýchej zhluboka," radila jí Minnie starostlivě. "Nádech, výdech, nádech, výdech... Tvůj mozek zjevně potřebuje pořádnou dávku kyslíku, aby zase začal fungovat."

Molly se na ni zamračila. Copak Minnie nechápala, jak skvělá budoucnost by jí čekala s Arturem Weasleym? Copak Minnie neviděla, že jsou pro sebe stvořeni? Tyto otázky jí také položila nahlas a s trochu povadlým úsměvem sledovala zmatený výraz svojí kamarádky.

"No-eh-asi mášpravdu. Možná, že by to bylo přesně tak skvělé, jak říkáš?" dostala ze sebe nakonec Minerva a snažila se neznít moc nepřesvědčeně. Vypadalo to, že to Molly uklidnilo, a tak dodala:

"A co s tím hodláš dělat?" Netušila, že tato věta se stane klíčovou v životech obou nebelvírských dívek. Minerva McGonnagolá neměla ponětí, že tato jediná věta spustí řetězec událostí jako lavinu, na které se s Molly povezou po zbytek školního roku.

xxxxx

Odpoledne seděly obě dívky na svých oblíbených místech v Nebelvírské společenské místnosti a hrály kouzelnické šachy.

"Ááááá!!!," vykřikla Minerva. "Už zase jsem tě porazila, Molly."

"Bezva," odpověděla jí neurčitě Molly a zapozorovala se do plápolajícího ohně.

"Molly, co je s tebou? Už od rána chodíš jako tělo bez duše. Vždycky jsi byla veselá, samý smích a vtípek sem, vtípek tam. Ale dneska? Je to kvůli Weasleymu?"

Molly se podívala na svou kamarádku a jen němě přikývla.

"Molly, takhle to přece nejde," domlouvala jí Minnie.

"Když, on je tak úžasnej, ale mě by si nikdy nevšimnul. Chodí do Zmijozelu a určitě má bohaté rodiče, ale já? Mamka s taťkou jsou rádi, že můžu studovat a živej doma o jeden krk míň."

"Já vím Molly," utěšovala ji Minnie. "Víš co? Jestli ti na něm opravdu záleží, tak bych měla jeden nápad," navrhla Minerva.

"Vážně? A jakej?," zpozornila ihned Molly. Na tváři Mollyny přítelkyně se rozlil velice škodolibý úsměv a v očích jí začaly poskakovat jiskřičky.

"Kdyžse tak zajímáš o Arthura, tak určitě š, že je primussem, viď Molly?"

"No to vím," odpověděla Molly poněkud nechápavě.

"Byla jsi někdy v prefektských a primmuských koupelnách?," položila Minnie takovou malou a nevinnou otázečku. Molly ale stále vypadala, že neví o co go. Najednou ale cvak, cvak kolečka zapadla na své místo a na Mollyině tváři se rozlil široký úsměv.

xxxxxx

"Myslíš, že nás nikdo neviděl?," přesvědčovala se vystrašeněMolly.

"Buďv pohodě, Molly. Tohle zvládneme," sebevědomě odpověděla její nebojácná kamarádka.

"V tuhle chvíli jsem ho sem vždycky viděla chodit," tvrdila Minnie.

"Pssst…," sykla Molly, "myslím, že něco slyším." Dívky se přikrčily a potichoučku se proplížily až na velice výhodné místo, kde byla vidět primmuská velice přepychová vana.

Odtamtud se ozýval nejprve tlumeně, ale později velice zřetelně zpěv. Ve vaně plné bublinek ale nebyla předpokládaná osoba - Arthur Weasley. Mezi barevnými bublinkami si to nehověl nikdo jiný než profesor Albus Brumbál. Dívky vytřeštěně pozorovaly profesora, který si zpíval:


Dneska to rozjedem na plný pecky,
zpívat a tancovat, pro
šoupem kecky.
Skočna stůl Šenkýřko, svlíkni se do naha,
a
ť se nám ukáže tvá kyprá postava
Stoupá mi to stoupá,
konto na lístku puso hloupá.
Natoč pivo navrch pěnu,
za tvý t
ělo zvedám cenu.
Dneska to rozjedem…
Auau auau
Přiraž, tak mi přiraž,
za to pivo, za ten gulá
š.
Zase drážš moje chutě,
rozlej prcky lásko zvu t
ě

Obě kamarádky se na sebe podívaly vědoucím pohledem a stěží potlačovaly smích…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | 11. ledna 2009 v 10:55 | Reagovat

jůůůůůů bezva moc měkný!!!!

2 Yasmina Yasmina | 19. ledna 2009 v 20:36 | Reagovat

Hustý !!!

3 Grencle Grencle | Web | 27. ledna 2009 v 20:13 | Reagovat

hehe...to čučíte co? :-)))) Artur ve Zmijozelu:-))))

4 Riell Riell | Web | 15. listopadu 2009 v 20:58 | Reagovat

Brumbál, jo???  :-D  :-D  :-D  :-D

Tak to je mazec. Přepokládám, že se do něj Minnie hned zabouchla? :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone