Nevlastním autorská práva na Harryho Potera a tyto povídky nejsou psány za účelem zisku.

Přeměna

3. ledna 2010 v 13:16 | Terík |  Terčina všehochuť
Vím, že tohle není blog o Stmívání a doufám, že mě za tohle vy ani Grencle neukamenujete, ale napadlo mě, že bych sem pro oživení mohla dát takouvou blbost, co jsem jednou sesmolila. Berte to s nadhledem =)

Každý den se na sebe dívám do zrcadla a snažím se nemyslet na tu hroznou věc, co jsme s Emily provedly. Stála jsem s ním před tím obchodem a chtěla si to vyzkoušet. Jen jednou. Jedinkrát v životě. To se nám ale stalo osudným. Bohužel. Plán nejenže nevyšel, ale také jsme tím rozzlobili Jacoba a ten teď s námi nechce mluvit. Ba co hůř, nechce nás ani vidět. Nechce mě vidět.
Přijde mi dost nesmyslné, že je to kvůli tomu, že jsme si zaplatily bungee jumping, ale asi je to závažné. Nebo je to jen záminka? To by taky mohla být jedna z možností, jen zástěrka pro něco mnohem důležitějšího.
"Teresso," oslovil mě kdosi přímo u ucha, až jsem nadskočila. Chodí teď tak tiše. Jako myška. "Och, Jacobe," odpověděla jsem se zdviženým obočím. Nejdřív dělá uraženého a teď přijde sám. Tady něco nehraje. "Ano," odpověděla jsem radši. "Víš, mrzí mě, že jsem si od tebe držel takový odstup, ale teď se musíš dozvědět pravdu, i když tě to možná dost překvapí a asi i vyděsí. Děsit tě nechci, ale měla bys vědět, co tě čeká."
Podle jeho slov mě nechtěl vyděsit, ale povedlo se mu to znamenitě. "A o co tu jde?" snažila jsem se o vyrovnaný tón. " Víš, na to by sis měla asi raději sednout," poradil mi. Sedla jsem si tedy a on na mě vrhnul sklíčený pohled. "Nevím, jak začít. Je to složité," přiznal. "No, tak začni třeba od začátku," pomohla jsem mu.
"Dobrá, tak tedy od začátku. Teresso, ty nejsi obyčejná dívka jako ty všechny ostatní." "Nejsem?" nechápala jsem. "Rozhodně ne. Tvoji předci patří ke starodávnému rodu, no, jak to vysvětlit, vlkodlaků. Ano, myslím, že to je to nejvýstižnější slovo."
Zírala jsem na něj s pusou dokořán. Nebyla jsem schopná racionálně uvažovat. Je pravda, co mi tu teď vykládá? Opravdu patřím k…vlkodlakům? Ne, tohle není možné. Musí to být jen sen. Pro jistotu jsem se štípla do tváře, ale pořádně to zabolelo a Jacob byl stále přede mnou a díval se na mě vědoucným pohledem. "Vím, jak ti je," řekl po chvíli. "Mně se stalo to samé," prozradil.
Stále jsem se ještě nezmohla na slovo. Byla jsem úplně ochromená. Jake trpělivě čekal, až se s tím popasuji. Chtěla jsem něco říct, ale nevyšla ze mě ani hláska. Pokusila jsem se o to znovu a znovu a znovu, ale nešlo to. Začaly se mi z očí kutálet slzy. Slané hořké slzy.
Jake ke mně přispěchal a chtěl mě obejmout, ale já na něj zavrčela a on polekaně uskočil. To ve mně vyvolalo další vlnu pláče a vzlyků. Tentokrát jsem ho už k sobě pustila a on mě pevně sevřel ve svém náručí.
Vůbec mi nevadilo, že mě dusil, dělala jsem mu to samé. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale vím, co jsem cítila. Nenadálý příval smutku a beznaděje, že jsem monstrum. Navíc jsem tomu nějak nemohla uvěřit, vlkodlaci přece neexistují. To mi bylo vštěpováno už od malička. A přece jsem tam stála a věděla, že je to pravda. Tak proto se choval poslední dobou tak divně, proto se mi vyhýbal, proto mě nechtěl ani vidět.
"Bude dobře, uvidíš. Všechno bude dobré," utěšoval mě a hladil po vlasech. Snažila jsem se v té chvíli myslet racionálně. No a co? Nemusí to přece být tak špatné. Tak jsem vlkodlak, no bóže. "Máš pravdu, Jaku," odhodlala jsem se říct, "budeš mi ale muset teď spoustu věcí vysvětlit." "Neboj, všechno se dozvíš, ale teď by sis měla jít odpočinout," láskyplně mě nabádal a zvedal mě do náručí, že mě odnese do postele.
"Já ale nejsem unavená," ohradila jsem se. Podíval se na mě káravým pohledem. "Mám hlad," zavrčela jsem, i když teď ne bojovně, spíš jako vyzývavě. Jacob si povzdechl: "To já taky." Začal se smát jako šílenec, a když jsem ho se zdviženým obočím pozorovala, strašlivě mě zlechtal. Cítila jsem sice nově nabytou sílu, ale Jake byl přece jen silnější. Proto, ať jsem chtěla či ne, musela jsem se smát s ním.
xxxxx
Ten večer byl úžasný. Spořádala jsem dvacet sedwichů, nemluvě o tom, kolik jich měl Jacob. Až do noci jsme si povídali, dozvěděla jsem se spoustu věcí o historii svého rodu, dokonce i, proč mi tuhle "novinku" sdělil Jake a ne můj praštěný bratr Quil.
Celou dobu jsem se smála. Jake dokáže být zábavný, když chce. Je to sice překvapující, protože většinou na mě působí jako mrzout, ale teď už ne. Pozdě v noci jsem nejspíš usnula a Jacob mě opravdu do postele v náručí odnesl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fanynka12 fanynka12 | 4. ledna 2010 v 6:21 | Reagovat

vubec mi nevadi ze si sem pridala nec ze stmivani a je to pekna jednorazovka :-)

2 Kiki Kiki | E-mail | 30. března 2010 v 18:29 | Reagovat

Ahoj, veľmi sa mi páči ako píšeš. Najviac sa mi páčilo z HP tematiky dielo Budúcnosť. :-) Naozaj to bolo ako od pravej spisovateľky. Obdivujem ťa. Ale najviac ma mrzí, že si nedopísala Avis Samuelu Greyovú, bolo to super... Nedopíšeš to? Alebo to už máš dopísané len si to sem nedala? Prosím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Poradna a Menstruační kalendář online - WomenZone